Během komunikace jsme zvyklí pozorovat obličej toho, s kým mluvíme. Vnímáme jeho pohyby hlavy, výraz tváře a mimiku. Z těchto prostředků dovedeme odhadnout jeho náladu, zda s námi souhlasí či nikoli, zda se na hovor soustředí či ne a mnoho dalších, pro komunikaci velmi důležitých, aspektů.
Lidé postižení autismem však tuto kognitivní schopnost nemají. Nedovedou rozpoznat emoce a dokonce nedovedou určit, zda je dotyčná osoba poslouchá, nebo ne. Při komunikaci jsou tedy ochuzeni o podstatnou informační složku.
To by však měl změnit právě systém ESP, celým názvem Emotional Social Intelligence Prosthetic, což lze volně přeložit jako „Náhrada emoční sociální inteligence“. Ten se skládá z kamerového systému, počítače a příslušného software.
Kamery snímají obličejové výrazy a pohyby hlavy. Tyto informace zpracovává počítač, který je analyzuje a výsledky v reálném čase převádí do grafické podoby.
Software dovede analyzovat nejen základní emoce, jako smutek, radost a hněv, ale i komplexní psychické stavy jako souhlas, nesouhlas, zamyšlení, rozpaky, koncentraci a zájem.
Nyní je potřeba tento systém transformovat do přenosné platformy. S kamerou zabudovanou v čepici nebo brýlích ve spojení s kapesním počítačem by mohl být autistům otevřen zatím nedostupný rozměr komunikace. Informace o emocích mohou být vyjádřeny jak graficky, tak zvukově. Uvažuje se i o možnosti dotykových signálů, třeba prostřednictvím vibrací.
Možnosti komunikace a sociální integrace by se tak autistům velmi zvýšily. Systém může pomoci i jiným lidem s kognitivními poruchami.
ESP by však mohlo sloužit i pro jiné účely. Lékaři s jeho pomocí chtějí zkoumat návyky autistů při komunikaci, výsledky chtějí použít pro další výzkum této nemoci. Jiné využití může pomoc lidem, kteří se komunikací živí. Mohou skrze ESP snadno analyzovat své vlastní chování během komunikaci.
