Poprvé se s pražským hasičským záchranným sborem setkávám na stanici, které říkají „jednička“ nebo „centrála“. Sídlí tu sice velitelství, ale jinak je to malá základna, zašoupnutá na nádvoří domu v Sokolské ulici. Hasičská auta z ní vyjíždějí branou rovnou na magistrálu a proplétají se hustým provozem.
Když se uvnitř budovy bavím s tiskovým mluvčím sboru Vítem Pernicou, v jednu chvíli se nade dveřmi kanceláře rozstvítí velké bílé světlo. „Výjezd,“ komentuje to Pernica a rozhrnuje záclony. „Podle zákona musí být auta do dvou minut venku,“ říká, když z garáží na nádvoří vyjíždí jeden podvozek s žebříkem a druhý se skříňovou nástavbou. Obě auta mizí s houkajícími sirénami ze dvora během půl minuty.
Druhý kontakt z hasičskou technikou absolvuji už na základně na Smíchově. Podle městských částí jsme na Praze 5, pro hasiče je to ale stanice „sedmička“. S centrálou se budova nedá srovnávat. Jen garáž má rozlohu dvou nádvoří v Sokolské, moderní stavba má tři patra a sídlí v ní také záchranná služba a městská policie. Nad garáží mají hasiči kuchyň a společenskou místnost s televizí. Je tu i pingpongový a kulečníkový stůl.
Obří tatrovky: kraken a dakarka
Když vnitřní rozhlas svolává hasiče ke školení, jen se okolo mě mihnou na tyčích a během pár vteřin jsou všichni dole. Já scházím raději po schodech. Většina posádky se jde věnovat osmikolovému jeřábu na podvozku Tatra, kterému tu nikdo neřekne jinak než „kraken“, mně jednoho hasiče přidělí jako doprovod a společně se jdeme podívat na jinou tatrovku.
Ta má jen čtyři kola a pro podobu se strojem Karla Lopraise jí zase všichni říkají „dakarka“. Stojí jako všechna auta napojená na několik kabelů vedoucích ke stropu. „Jeden nabíjí baterii a druhý dodává vzduch, protože auto má vduchové brzdy,“ vysvětluje hasič. „Takhle můžeme mít auta vždycky připravená, abychom do dvou minut vyjížděli.“ Od výfuku vede tlustá plastová trubice, aby hasiči nemuseli dýchat plyny z naftových motorů. Trubici na výfuku drží magnet, který se při výjezdu sám rozpojí a nechá auto odjet.
Tatra "dakarka" je napěchovaná těžkou vyprošťovací technikou
Dakarka funguje na Smíchově jako speciální vyprošťovací vůz a nevyjíždí úplně ke každému případu. „Použili jsme ji například nedávno při závalu po výbuchu plynu na Arbesově náměstí,“ vysvětluje hasič. Tatra je doslova napěchovaná těžkou záchrannou technikou.
První jsou masivní hydraulické pomůcky, napojené na benzinový agregát. I když hasiči říkají tomuto náčiní jednoduše „nůžky", součástí sady jsou tři nástroje. První jsou skutečné nůžky určené na stříhání kovových materiálů. Hravě si poradí s jakoukoli karoserií, s určitými omezeními je jde použít i na tramvaj nebo vlak. Druhým nástrojem je rozpínák - jeho dvě mohutné čepele se rozpínají a pomáhají zvedat těžké předměty, pod kterými by někdo mohl být uvízlý. „Čelisti dokáží vyvinout tlak až 65 MPa,“ říká hasič. „Ale při zásahu stejně není čas nad tím přemýšlet. Tam improvizujete. Prostě to vyzkoušíte a když rozpínák překážku uzvedne, máte vyhráno. Když ne, musíte hledat jiné řešení.“ Třetí nástroj je kombinací obou předchozích. Rovné nůžky jsou na konci čepelí zakončeny patkami, které jdou použít i jako rozpínák.
Hydraulický rozpínák...
...a jeho benzinový pohon
Vzduchové vaky unesou až čtyřicet tun
Dalším kusem vyprošťovací techniky je nafukovací vak, který na první pohled vypadá jako velký černý létající talíř – frisbee. Dá se k němu ale připojit přenosná vzduchová bomba, která ho dokáže nafouknout do kulatého tvaru. Tatrovka s sebou vozí takových vaků několik, s různými rozměry a různou nosností.
Sestava vzduchového vaku
Tento typ uzvedne až 23 tun do výšky 275 milimetrů
„Vaky používáme zase ke zvedání předmětů, ty největší unesou až čtyřicet tun“ vypočítá hasič. Pumpa se ovládá „dálkovým ovládáním“ s několika ventily. „Na to ovládání se můžou připojit dva vaky a podle potřeby se dají napouštět nebo upouštět. Můžete tak balancovat s tím, co na vacích zvedáte, a udržovat předmět v rovnováze. Vaků se také dá připevnit několik k sobě a použít je ke zvedání do větších výšek. Potom ale musíte počítat s tím, že celá sestava má nosnost svého nejslabšího článku“ popisuje hasič.
Takto vypadá vak nafouknutý
Na ventily se dají připojit dva vaky a postupným dofukováním na nich hasič "balancuje" zvedaný předmět
Tatra má ve své výbavě i další zařízení. Na stejné čerpadlo jako rozpínáky se dají napojit i písty, které opět slouží ke zvedání předmětů. Jiné písty jsou uložené ve velkých kovových bednách s ruční olejovou pumpou navrchu. Narozdíl od prvního typu nejsou závislé na čerpadle ve voze a dají se přenášet i na odlehlejší místa nebo do budov. Existují v několika délkách a spojováním se z nich dají vytvořit i třímetrové vzpěry.
Písty na zvedání překážek se přenášejí i s ruční pumpou v ocelové krabici
Jakousi miniaturní verzí dakarky je dodávka Volkswagen Transporter, která se také používá jako vyprošťovací vůz. Vozí prakticky to samé jako tatrovka, jen v menším provedení. Uvnitř je i motorová pila, rozbrušovačka a různě velké vzduchové vaky. Rozpínáky ve voze jsou asi poloviční, jsou tu i nůžky na stříhání překážek. „Proto tomu autu celému říkáme prostě „nůžky“. Hlásí to i dispečer při výjezdu: pojedou nůžky,“ říká k dodávce hasič. „S tímhle autem jezdíme mnohem častěji než s tatrovkou. Je menší, rychlejší a má menší spotřebu.“
Vyprošťovací Volkswagen Transporter: miniaturní verze "dakarky"
Menší verze rozpínáku z dakarky je nalevo. Vpravo jsou nůžky na stříhání kovových překážek
Kraken: bývalá vrtná věž
Dalším zajímavým autem na smíchovské základně je už zmiňovaný "kraken". Je to dvanáctimetrový jeřáb, postavený na podvozku Tatra 815, který původně sloužil jako základna pro vrtnou sopravu. „Podvozek je z roku 1987, jenom nástavba je nová,“ představuje mi stroj další hasič. „Na auto se dává i sněhová radlice a vzadu má hák na odtahování nákladních vozidel s vlastní váhou, se kterou si můžeme auto zvážit, abysme věděli, jestli ho utáhneme,“ dozvídám se. Kraken má na zádi také naviják s nosností dvacet tun a „vidle“, kterými se může v měkkém terému zapíchnout a pomoci si tak právě při vytahování těžkých náklaďáků. Celá tatrovka váží třiatřicet tun a její jeřáb má při tom nosnost třicet tun.
Osmikolový kraken. Ani se celý nevejde do objektivu...
Na podvozku Tatra, tentokrát šestikolovém, je postavený i velký cisternový vůz. Nádrž uvniř má kapacitu na 8200 litrů vody a ještě 800 litrů pěnidla. Když vylezeme po žebříku nahoru, hasič otevře poklop a vysvětluje mi: „Nádrž musí být vždycky naplněná až po okraj. Uvnitř jsou sice vlnolamové přepážky, ale i tak by přelévání vody v zatáčkách mohlo auto jednoduše převrátit.“
Cisterna Tatra. Uveze až 8 200 litrů vody...
...ale musí být vždycky plná až po okraj, jinak by se mohla snadno převrátit
Na střeše cisterny je i vodní dělo. Hasič mi vysvětluje, že horní béčková proudnice stříká pěnu a spodní vodu. Chvilku se na něj nechápavě koukám. „Béčko a céčko jsou naše termíny pro různou tloušťku hadic,“ vysvětluje mi. „Béčko je nejtlustší, céčko je o něco užší. Úplně nejtenčí jsou potom vysokotlaké hadice.“ Ty hasiči používají při hašení požárů jako první, protože jsou trvale připojené na čerpadlo, stačí je jen rychle roztáhnout z navijáku, umístěného v nástavbě. Navíc díky vysokému tlaku umožňují hasit jemně roztříštěnou vodní mlhou, což je často mnohem účinnější než kompaktní vodní proud. Když se vodní mlha použije v bytě, zdaleka se tolik dům nepromáčí, protože se na hašení spotřebuje menší množství vody. Teprve když vysokotlaké hašení nestačí, přijdou na řadu béčka a céčka s nižším tlakem.
Vlevo jsou velké "béčkové" hadice, vpravo užší "céčka"
Vodní dělo na střeše cisterny. Horní proudnice stříká pěnu, spodní vodu
Další dvě auta na podvozcích Iveco se dají označit jako standardní. Tedy alespoň pro hasiče – každé z nich s sebou veze 3000 litrů vody a 300 litrů pěnidla a určitou základní výbavu jako kyslíkové masky, opět motorovou pilu a rozbrušovačku, množství hadic a další techniky. „Nikdy nevíte, co přesně vás na místě nehody potká, takže se snažíme mít s sebou od všeho něco,“ říká hasič. „Stejně ale musíme pořád improvizovat. Naposledy jsme jeli k prasklé vodě a museli jsme si vypomoct různými klínky a podložkami, abysme ji zastavili,“ dodává.
Plachta stačí i na Nuselský most
Dále mají na smíchovské základně dva žebříky – jeden dvaačtyřicetimetrový na šestikolovém podvozku Scania, druhý třicetimetrový na podvozku Iveco. Také je tu speciální vozidlo s plachtou na zachraňování lidí z výšek. To s sebou vozí i velký ventilátor, kterým se plachta nafukuje. Do plachty je bezpečné skákat až ze čtyřiceti metrů. Proto prý hasiči také často jezdí pod Nuselský most, když z něj chce někdo skočit. I když má průměrnou výšku dvaačtyřicet metrů...
Vlevo je srolovaná plachta, kterou na místě zásahu nafouknou dva velké ventilátory (vpravo). Pak je bezpečné do ní skákat až ze čtyřiceti metrů
Když ze stanice odcházím, všimnu si ještě sady barevných světel nad vchodovými dveřmi. „Při výjezdech používáme hlavně první dvě, červené a bílé,“ vysvětluje mi hasič, „protože tu máme červené a bílé družstvo. V družstvu jsou čtyři chlapi, velitel a řidič. Každý tým jezdí s jedním standardním autem,“ dozvídám se. „Ostatní světla se pak používají pro jiné druhy techniky."
Těmito světly se při výjezdu hlásí, které družstvo s kterými auty pojede
***
V pokračování si přečtete například o vodní pušce, která tenkým proudem vody prorazí zeď a hasí prostor za ní.
