Češi proti Čechům. U Zborova legionáři překvapili sebevražednou odvahou

Útočili v malých skupinkách, využívali terénní nerovnosti a vynikali nebývalou odvahou. Českoslovenští dobrovolníci v bitvě u Zborova položili základ legionářské legendy. Během dopoledne 2. července 1917 překvapili rakousko-uherské jednotky tvořené paradoxně především Čechy nápaditou taktikou i schopností improvizovat.

Ačkoliv zborovská bitva z 2. července 1917 nepatřila k významným epizodám první světové války, pro naděje Čechů a potažmo i Slováků po samostatném státě šlo o zásadní přelom. „Jsme hanebně neznámí,“ poznamenal si sklíčeně T. G. Masaryk, když v exilu šířil myšlenku, že Češi si samostatný stát zaslouží. Jenže osvěta, přednášky, články či brožury nestačily. Byla potřeba viditelnější práce, „práce se železem“, jak se tenkrát říkalo. Češi zkrátka museli ukázat, že mohou být platnými členy Dohody i jako válečníci ve své vlastní národnostní armádě.

V Rusku přitom dobrovolnické formace Čechoslováků už dávno před zborovskou bitvou působily. Z České družiny vznikla Československá střelecká brigáda o síle zhruba šesti tisíc mužů, ovšem její jednotky neoperovaly společně a stále byly jen po četách či rotách přidělovány vyšším jednotkám ruské armády.

To se změnilo až během letní Kerenského ofenzivy v roce 1917. Československá střelecká brigáda dostala souhlas zaútočit s podporou Rusů jižně od ukrajinského Zborova na dobře opevněné rakousko-uherské postavení ukotvené ve třech hlavních zákopových liniích. K jejich obraně byli určeni především Češi – 35. plzeňský a 75. jindřichohradecký pluk – a také 86. maďarský pluk.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Pro útok proti zhruba šesti tisícovkám příslušníků rakousko-uherské armády bylo připraveno sice jen něco okolo tří tisíc československých dobrovolníků, ovšem ti na rozdíl od Rusů hořeli nadšením a touhou ukázat se jako dobří válečníci. „Vůli po vítězství a nadšení měly dobrovolnické jednotky a zvláště ta československá na mnohem vyšší úrovni než ty ruské, které v té době už v mnoha ohledech propadaly defétismu,“ konstatuje Pavel Mojžíš z Československé obce legionářské.

Pekelná předehra sebevražedného útoku

V noci před útokem se většina čs. a ruských jednotek přemístila do předních pozic své linie dlouhé zhruba šest a půl kilometru. V předchozích dnech byly nástupové zákopy pod rouškou tmy utajeně prodlužovány tak, aby se vzdálenost k nepřátelským pozicím zkrátila ze zhruba 1300 kroků na třetinu. Připraveny byly i průchody vlastními zátarasy a překážkami tvořenými všudypřítomným ostnatým drátem.

Za úsvitu 2. července 1917 zahájily ruské dělostřelecké baterie pekelnou předehru. Čtyři desítky polních děl a dvě baterie těžkého dělostřelectva zasypaly nepřítele stovkami granátů.

Sedm minut po deváté hodině ranní vyrazili na svou sebevražednou misi českoslovenští granátníci. Bez pušek, jen s granáty měli za úkol prorazit cestu překážkami a první linií odporu pro své druhy. „Hurá! Hurá! Křičíme z plných plic a už se valíme přes naše překážky. U rakouských zákopů jsme narazili na minové pole. Přestříháváme dráty připojené na miny a varujeme bratry vlevo i vpravo. Vybuchla jenom jedna,“ líčil první minuty útoku jeden z československých dobrovolníků Josef Bezděkovský. „A už jsou tu rakouské dráty. Prostříháváme je, jsem samá krev. Vidím patnáct metrů před sebou rakouské zákopy a už jsou nad nimi mraky dýmu – to řádí naše granáty,“ pokračoval ve vzpomínkách Josef Bezděkovský.

O statečnosti Čechů se dozvěděl celý svět

Čechoslováci postupně dobyli hned tři nepřátelské obranné linie, děly a kulomety opevněný strategický vrh Mohyla a celkem pronikli do hloubky asi pěti a půl kilometru. Při bojích toho dne podle zpřesněných informací zahynulo 173 mužů přímo na bojišti a 29 na následky zranění, 32 vojáků zůstalo nezvěstných a na tisíc jich bylo zraněno.

Muzeum československých legií

• Sídlí v suterénu hotelu Legie na Sokolské 33 v Praze.
• Otevřeno je od úterý do pátku, vždy od 9 do 18 hodin.
• Kromě mnoha exponátů v podobě uniforem, zbraní či fotografií jsou zde promítány dobové filmy a je tu také sál, v němž budou od jara 2020 pořádány přednášky.
• Muzeum se nyní rozšiřuje, nové výstavní prostory by měly být otevřeny v únoru.
• Více na www.legie100.com

Do zajetí naopak padlo několik tisíc rakousko-uherských vojáků, tedy z většiny Čechů. „I samo rakouské ovšem velení uznalo, že české pluky u Zborova neselhaly a bojovaly, jak nejlépe za daných okolností mohly. Vždyť ani nevěděly, že proti nim útočí právě Čechoslováci,“ vysvětluje Pavel Mojžíš. Mnoho při bitvě zajatých Čechů záhy poté vyměnilo mundur c. k. armády za uniformu legionářů, někteří se do legie přihlásili dokonce hned na zborovském bojišti. „Zborovské bitva se přetřásala nejen v exilovém, ale také v rakouském tisku, takže i obyvatelé monarchie se mezi řádky vlastně dozvěděli, že v Rusku nějaké československé dobrovolnické jednotky existují,“ dodává.

Záplava zpráv o úspěchu a hrdinném boji Čechoslováků následně pronikla do celého světa. Hned o dva dny později Rusové přehodnotili svůj dřívější chladný či minimálně váhavý přístup k utváření nových čs. jednotek a umožnili Čechoslovákům provádět v zajateckých táborech nábor svých krajanů do budoucího armádního sboru. „Armádní sbor vznikl během několika málo měsíců a za půl roku se rozrostl na 40 tisíc mužů,“ uzavírá Pavel Mojžíš.