Po masivním infarktu zemřel před 100 lety druhý československý premiér Tusar

Jméno sociálnědemokratického politika Vlastimila Tusara, který zemřel před 100 lety ve věku 43 let, znají dnes hlavě lidé, kteří projíždějí pražskými Holešovicemi. Muž, po kterém byla pojmenována jedna zdejší ulice a následně i tramvajová zastávka, přitom patřil začátkem 20. století k významným osobnostem a v říjnu 1918 se zasloužil o vznik Československa.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jeho zprávy z Vídně pomohly 28. října 1918 Aloisi Rašínovi při rozhodování, zda spustit převrat. Do hlavního města mocnářství přišel Tusar ještě před válkou jako poslanec a po obnovení politického života v květnu 1917 se stal dokonce místopředsedou Říšské rady.

Pár měsíců poté se z někdejšího zastánce prorakouské politiky prosazované sociální demokracií stal advokát samostatnosti. Od léta 1918 ve Vídni zastupoval Národní výbor československý a po říjnovém vzniku Československa jako zástupce pražské vlády úspěšně vyjednal získaní nezbytných dokumentů pro její fungování.

Tusarova vídeňská mise skončila v létě 1919, kdy po vítězství jeho strany v obecních volbách stanul v čele vlády, stal se tehdy dokonce jedním z prvních sociálnědemokratických premiérů v Evropě.

Předsedou kabinetu rudo-zelená koalice, opírající se o spolupráci s agrárníky, byl do září 1920. Za jeho úřadování se podařilo nový stát konsolidovat vojensky i politicky, mimo jiné se dočkal ústavy. Po demisi se Tusar v březnu 1921 stal vyslancem v Berlíně, kde o tři roky později zemřel po masivním infarktu. Politik dlouhá léta trpěl kardiovaskulárními problémy.

Vlastimil Tusar patřil k politikům, kteří se na přelomu 19. a 20. století dokázali vypracovat na vrchol ze skromných poměrů. Brzy přišel o matku a po smrti otce musel opustit gymnázium, místo kterého vystudoval obchodní školu.

Nějakou dobu pracoval jako příručí a ještě před 20. narozeninami se začal angažovat v sociálnědemokratickém hnutí. Schopný mladík brzy upoutal vedení strany a v roce 1903 ho poslali do Brna do redakce Rovnosti, kterou zdatný stylista a řečník přeměnil v deník.

Druhý československý premiér, sociální demokrat Vlastimil Tusar. Na snímku vedle Karla Kramáře.

Energický Tusar ukázal také politický talent a v květnu 1911 byl zvolen poslancem vídeňské Říšské rady, kterým byl s válečnou pauzou až do rozpadu Rakousko-Uherska.

Ve Vídni za války poznal druhou manželku, o deset let mladší Hedviku Welzelovou, s níž vychovával dvě dcery z prvního manželství. Hedvika jej provázela do Prahy a později Berlína, kde v jejím náručí vážně nemocný Tusar zemřel, když jej vyčerpal boj proti pomluvám o tajném československo-francouzském plánu na válku s Německem.