Mírová smlouva z Paříže měla své zásadní odpůrce v americkém Senátu. Trnem v oku byl zejména desátý článek, v němž se „členové Společnosti zavazují, že budou respektovat a hájit územní celistvost a nynější politickou nezávislost všech členů Společnosti proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě útokem nebo nebezpečí útoku Rada SN navrhne, jakými prostředky zabezpečit provedení tohoto závazku.“
Smlouvu v Senátu osobně podpořil 21. a 22. srpna Woodrow Wilson, ale dočkal se ostré kritiky svých odpůrců. Nervové a fyzické vypětí letních dnů roku 1919 mu způsobilo vážné zdravotní problémy, které ho paralyzovaly zejména po prodělané mozkové příhodě v září 1919 (o jeho zdravotním stavu pojedná jeden z dalších dílů seriálu Před 100 lety).
Spojené státy americké nakonec vznik Společnosti národů přes podporu prezidenta Wilsona nepodpořily a nikdy se nestaly jejím členem.
Celkový počet členských zemí SN, mezi nimiž bylo i Československo, se v průběhu 20. a 30. let výrazně měnil. Roku 1926 se členem stalo Německo, které ale vystoupilo o 7 let později. Sovětský svaz byl přijat v roce 1934 a jako jediná členská země byl vyloučen o pět let později. Ze Společnosti národů v roce 1933 vystoupilo i Japonsko a roku 1937 Itálie.