Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Zajisté není rozumného vychovatele, jenž by považoval tělocvik na školách za předmět zbytečný a obecně výchově neprospěšný. Přesto se ještě najdou někteří profesoři, kteří – ve snaze získat svému oboru větší důležitost – pohlížejí na jiné předměty, které se jim zdají méně vědecké, svrchu. Skoro vždy to odnese tělocvik.“
Těmito slovy si stěžuje autor kritického sloupku na stránkách Lidových novin z pátku 20. března 1925. Pan Sedlák, nepochybně středoškolský učitel tělesné výchovy, v textu popisuje své osobní zkušenosti s podceňováním tělocviku. A pokračuje:
„Stalo se mi jednou, že mi kolega – profesor – řekl, že by se měl tělocvik na středních školách zrušit. Na mou otázku, jakým způsobem by chtěl pěstovat tělesnou výchovu, odpověděl: Přednáškami o zdravovědě. Není jistě příjemné poslouchat taková slova a činit proti nim námitky. Zvlášť v době, kdy celý svět uznává důležitost tělesné výchovy na všech typech škol a pro všechny žáky.“
Nedávno podle Sedláka napsal i prezident republiky, že by „nikdo neměl být bez sokolování nebo provozování některého sportu“. Tělesná výchova přitom byla na středních školách v Československu povinná už od vzniku republiky a potvrdil to i školský zákon z roku 1922. Přesto tělocvikář Sedlák ve 100 let starém článku kritizuje nízký počet hodin, které jsou tomuto předmětu věnovány.
„Pokud uvážíme, že mezi třiceti i více vyučovacími hodinami týdně na středních školách jsou pouze dvě věnovány tělocviku, můžeme směle říci, že je to nedostačující. Jistěže za dvě hodiny týdně nelze dosáhnout výrazných výsledků v žádném oboru. Bylo by třeba zavést ještě jednu povinnou hodinu týdně, a teprve potom bychom mohli tvrdit, že vychováváme žáky k harmonickému rozvoji – k výchově dokonalého občana.“
„Na obchodních akademiích je tělesná výchova dokonce nepovinná a má jí být věnována pouze jedna hodina týdně. Tato hodina je naprosto nedostačující a žáci ji vnímají jen jako hodinku zábavy a odreagování.“
Takový tělocvik podle Sedláka nemůže být považován za skutečný výchovný prostředek. „Nepovinný tělocvik se nebere vážně – ani studenty, ani učiteli.“
Zajímavostí je, že v době, kdy článek vyšel, učitelé tělesné výchovy ještě neměli vysokoškolské vzdělání – na univerzitách tehdy neexistoval příslušný studijní obor. Kantoři tělocviku museli absolvovat jen tříletý specializovaný kurz. Možná právě odtud pramenil jejich nízký respekt ve sborovnách.
