Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvBojovnice za práva žen, oddaná manželka a matka pěti dětí obětovala podle historiků manželově kariéře své sny a nakonec i zdraví. Zemřela před 100 lety, 13. května 1923, v Lánech ve věku 72 let.
Masaryk si svou ženu velmi považoval: „Byla to žena velmi nadaná, které děkuji za velmi mnohé. Myslím, že měla lepší mozek než já, a pak měla od začátku rovnováhu, které jsem si já musel teprv hodně těžko dobývat,“ řekl například svému životopisci Emilu Ludwigovi.
„Všeličemus jsem ji naučil, ale ona mě formovala,“ dodal. V Čapkových Hovorech s T. G. M. o ní mluví podobně: „Zevnějškem byla krásná; měla výbornou hlavu, lepší než já; charakteristické je, že milovala matematiku. Toužila celý život po přesném poznání; ale tím v ní netrpěl cit. Byla hluboce zbožná.“
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a jeho manželka Charlotta Garrigue Masaryková na všesokolském sletu.
Sedmadvacetiletý Masaryk se s (o osm měsíců mladší) Charlottou Garrigueovou seznámil 13. června 1877 v Lipsku v rodinném penzionu Augusty Goeringové, kde oba bydleli. On navštěvoval tamní univerzitu, ona přijela za dcerou paní Goeringové, s níž se spřátelila, když v Lipsku studovala hudbu.
Tomáš byl Charlottou zaujat od prvního okamžiku. V srpnu se zasnoubili a svatba se odehrála neplánovaně 15. března 1878 v New Yorku, kam Tomáš vyrazil poté, co dostal od Charlottiny rodiny telegram, že byla sražena povozem – zranění naštěstí nebylo tak vážné, jak se z prvních zpráv zdálo.
Zatímco Tomáš Masaryk pocházel z nejnižších sociálních vrstev, jeho manželka se mohla chlubit rodokmenem vedoucím až k francouzským králům. Garriguové pocházeli z jižní Francie, odkud však jako protestanti museli v 17. století odejít. Nejprve se usadili v Německu a poté v Dánsku. Charlottin otec Rudolph se narodil v Kodani, vyučil se knihkupcem u lipské firmy Brockhaus a odjel za oceán, kde se mu splnil „americký sen“: založil pojišťovnu a zbohatl. S manželkou měli 11 dětí, Charlotte byla třetí nejstarší.
Narodila se 20. listopadu 1850 v Brooklynu, tehdy ještě samostatném městě, jež teprve v roce 1898 pohltil New York. Od dětství byla hloubavá a vážná, milovala umění, zejména hudbu, později velmi propagovala dílo Bedřicha Smetany. V 17 letech odjela s otcem do Evropy a v Lipsku začala studovat tamní konzervatoř. Chtěla se stát klavíristkou, ale nadměrným cvičením si ochromila ruku. Ve 20 letech se vrátila domů, později se ale vydala opět do Evropy navštívit své přátele z doby studií.
S Tomášem Masarykem ji nečekal lehký život. Na sociální standard, který měla v New Yorku, musela zapomenout. Ve Vídni, kam se za ním odstěhovala, ji čekal studentský kamrlík o jedné obytné místnosti. Více si soukromý, tedy neplacený docent Masaryk, který se živil kondicemi, nemohl dovolit. Přesto se manželům ve Vídni narodila dcera Alice (1879) a syn Herbert (1880).
Rodina Masarykových na snímku z roku 1905, stojící zleva Herbert, Alice a Jan, uprostřed Charlotte a Tomáš.
Jmenování mimořádným profesorem na české univerzitě v Praze přišlo v roce 1882 jako vysvobození. Z tíživé finanční situace však rodinu vytrhlo teprve v roce 1884 nečekané dědictví, které svému bývalému profesorovi odkázal jeden z jeho studentů, jenž se rozhodl dobrovolně odejít ze života. V roce 1886 se jim narodil syn Jan, o čtyři roky později dcera Eleonora, která zemřela ve čtyřech měsících, a roku 1891 poslední dcera Olga.
Všeobecně se uznává, že Charlotta přivedla Tomáše nejen k americké kultuře, ale především z něj udělala feministu. Masarykovi žili způsobem, který mnozí obdivovali, a jiní považovali za výstřední. Profesor se staral i o malé děti – věc v jeho době nevídaná. A jeho žena vedla svého druhu studentský salon, do kterého mohli Masarykovi žáci přijít a u čaje a jednoduchého pohoštění debatovat s hostitelem i hostitelkou. Charlotta, jež kvůli předčasným šedinám vypadala na svůj věk starší, se oblékala velmi jednoduše: většinou si vystačila s bílou halenkou a černou sukní.
Pokrokovou Charlotte Masarykovou národ miloval. Přijala jeho duši, psali o ní |
Politicky i veřejně činný TGM se dostával do četných publicistických i jiných střetů. V roce 1886 s několika kolegy rozpoutal boje o Rukopisy královédvorský a zelenohorský, literární falza, jež měla dokazovat prastarý původ české literatury, kdy se stal terčem nenávistných výpadů. Podobnou situaci zažíval v tzv. hilsneriádě o 13 let později.
Tehdy byl Žid Hilsner odsouzen za údajnou rituální vraždu křesťanské dívky, k níž došlo v Polné na Vysočině. Masaryk bojoval zejména proti předsudku, že oběť byla podřezána úmyslně, protože někteří Židé prahnou po krvi mladých křesťanských dívek. Pozdější revize procesu dala za pravdu Masarykovi, ten byl však vystaven všemožným útokům veřejnosti i vlastních studentů.
Masaryk dokonce uvažoval o odchodu do Vídně nebo USA, Charlotta ho ale přesvědčila, že jeho místo je ve vlasti a že má v úsilí o povznesení české společnosti i boji proti předsudkům pokračovat. Sama se naučila česky a nastudovala dějiny i literaturu českých zemí.
Přestože byla unitářka, vstoupila již na přelomu 70. a 80. let s manželem do reformované církve. Zatímco Masaryk zůstal protestantem až do smrti, Charlotta v roce 1903 z této církve zase vystoupila, protože se s ní neshodovala v náboženských otázkách. Ale potřeba patřit do nějakého širšího společenství v ní zůstala.
Alice Masaryková chtěla být lékařkou, překazila jí to i vlastní ješitnost |
Na Vánoce 1904 vstoupila do sociální demokracie a angažovala se i v jejích spolcích: ve Spolku žen a dívek při domácí výrobě a práci zaměstnaných a v Ženském výrobním spolku českém. Členkou strany zůstala až do smrti, takže zpráva o jejím skonu v sociálnědemokratickém tisku vyšla s titulkem „Soudružka Charlie G. Masaryková, choť prezidenta republiky – mrtva“.
Nejhorší období života pro Charlottu nastalo na konci roku 1914, kdy její muž zůstal spolu s nejmladší dcerou Olgou v zahraničí s úmyslem zahájit odboj proti habsburské monarchii. V roce 1915 zemřel syn Herbert, nadaný malíř, který se v Borové nakazil od uprchlíků z Haliče tyfem. Poté, co Masaryk zahájil ve Švýcarsku akci proti Rakousku, byl doma prohlášen za velezrádce.
Jeho byt prohledala policie, která 28. října zatkla dceru Alici. Vězněna byla ve Vídni osm měsíců. Matka byla mezitím nucena docházet na výslechy. Univerzita jí přestala vyplácet manželův plat a nejhorší bídě unikla jen díky solidaritě přátel. „Pevná, věrná, nekompromisní, prožívala všechno tiše a nikdy jsem ji neslyšela naříkat,“ vzpomínala později na krušná léta Alice.
Charlotta Masaryková: Američanka, která milovala Prahu |
Válečné útrapy však velmi zhoršily její zdravotní stav. Již před válkou trpěla psychickými problémy, mimo jiné depresí. K tomu se přidala arterioskleróza a hypertrofie levé komory srdeční. V roce 1918 se zhroutila, lékaři ji uznali za duševně chorou, zbavili ji svéprávnosti a umístili do sanatoria ve Veleslavíně. Tam ji také po svém triumfálním návratu do Prahy v prosinci 1918 našel její manžel.
Poté žila více méně v ústraní – od roku 1921 na zámku v Lánech, který se stal pro Masarykovy skutečným domovem. Zde ji 1. května 1923 přepadl záchvat mrtvice, zemřela v kruhu svých nejbližších 13. května.
V obci Hutisko-Solanec na Vsetínsku je již od roku 1926 pomník s bustou Charlotty Garrigeové-Masarykové s dvojjazyčným nápisem: „Ženě trpitelce a všem jejím sestrám – To the Suffering Woman and all her Sisters.“
