Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvV neděli 18. července 1926 přivítalo první návštěvníky Zeissovo planetárium v německé Jeně. Šlo o první zařízení svého druhu s geodetickou kupolí, na jejíž vnitřní plochu se promítala noční obloha včetně hvězd, planet a dalších nebeských objektů. Lidé tak mohli pozorovat vesmír bez ohledu na počasí nebo denní dobu.
Za technickým řešením stál německý inženýr Walther Bauersfeld, který navrhl charakteristickou kupoli a dovedl její podobu až k praktické realizaci. Projekční zařízení dokázalo zobrazit 8 956 hvězd a jejich polohu přizpůsobit místu, odkud by je pozorovatel na Zemi skutečně viděl. Na svou dobu šlo o mimořádně pokrokovou technologii, která přenesla astronomii z observatoří mezi širokou veřejnost.
Samotná myšlenka planetária však vznikla už dříve. Jejím duchovním otcem byl zakladatel Německého muzea v Mnichově Oskar von Miller, který s nápadem přišel v roce 1912. O rok později oslovil společnost Carl Zeiss Jena, aby pomohla jeho vizi proměnit ve skutečnost.
Bauersfeld představil základní podobu projektu v roce 1919. Jeho zkušební verze, postavená na střeše továrny Zeiss v Jeně, vzbudila mimořádný zájem – navštívilo ji přibližně 80 tisíc lidí. Právě jejich příznivé reakce otevřely cestu ke stavbě definitivního planetária s kupolí o průměru 25 metrů.
Jenské planetárium dodnes představuje významný mezník v dějinách popularizace vědy. Přestože byla ještě v roce 1926 otevřena podobná zařízení také ve Wuppertalu, Lipsku a Düsseldorfu, všechna zanikla během bombardování za druhé světové války. Zeissovo planetárium v Jeně tak zůstalo nejstarším velkým planetáriem na světě, které je nepřetržitě v provozu.
