Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvZákladem v tomto estonském případě byl fakt, že tamní komunistická strana od roku 1920 plně respektovala příkazy Komunistické internacionály, tedy sdružení evropských komunistických stran, pro které byl rozkaz Moskvy vždy přednější než domácí zákony a ústava.
Na jaře 1924 do hlavního estonského města Tallinnu přijelo ze Sovětského svazu potají 60 důstojníků vojenské rozvědky GRU, aby zdánlivě spontánní povstání estonských komunistů zorganizovali.
Převrat se měl odehrát nejprve v Tallinnu, následně pak v dalších větších městech. Celkem 279 komunistů, z nichž domácích členů byla jen menšina, zbytek agenti a teroristé ze SSSR, mělo ve výzbroji pět samopalů, 55 pušek, 65 granátů, 150 pistolí a osm balení výbušnin.
Pokus o puč se dal do pohybu 1. prosince 1924 v pět hodin ráno. V plánu bylo dobytí Estonské národní školy s více než čtyřmi stovkami kadetů, dále obsazení nádraží v Tallinnu a likvidace praporu ženistů na předměstí hlavního města.
Útoky ale byly vesměs neúspěšné, estonští kadeti například ještě v noci popravili sedm zajatých komunistických vzbouřenců. Jejich kolegové nakonec obsadili alespoň na chvíli vojenské letiště. Také oni popravili své zajatce. Když ale začali ztrácet půdu pod nohama, unesli dvě vojenská letadla a odletěli přes hranice zpět do Sovětského svazu.
Během pěti hodin měly estonské vládní síly situaci pod kontrolou. Pokus o povstání skončil a po útočnících se pátralo několik dalších dní. Někteří z organizátorů rebelie pak uprchli do Sovětského svazu, mnozí z nich paradoxně v Moskvě nepřežili velké stalinské čistky druhé poloviny třicátých let.
Během pokusu o puč v režii Moskvy tedy uspělo demokratické Estonsko. Ztratilo 26 mužů. Komunistů bylo zabito 125 a více než 500 dalších skončilo ve vězení. Sovětský svaz si nakonec pro Estonsko došel až v roce 1940. Se čtyřletou nacistickou okupační epizodou byla pobaltská země součástí SSSR do konce roku 1991.
