Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvŽivot v totalitním státě přinášel ve 20. letech zásadní změny i do oblasti, která bývá v represivních režimech často tabu. V Sovětském svazu se sice o mnoha věcech mluvit nesmělo, o sexu však ano – a to překvapivě otevřeně. Důkazem je text zveřejněný v moskevské Pravdě a převzatý českými Národními listy pod názvem Bolševici a láska.
Autorka článku, podepsaná jako „Rubceva“, upozorňovala na rostoucí cynismus mezi muži – i v nejvyšších stranických patrech. „Ženy si stěžují, že přední pracovníci strany zneužívají svého postavení a komunistství, aby docílili souhlasu k pohlavnímu spojení,“ píše se v textu. Podle Rubcevy se starší soudruzi na vztahy dívají povrchně a odmítají jakýkoliv déletrvající citový svazek. To je podle nich „nudné“ a „měšťácké“.
Podle tehdejší bolševické logiky už slova jako žena a muž znamenala pozůstatky starého světa. „Muž mé přítelkyně mi nabídl jíti s ním na noc, odvolávaje se na to, že jeho žena je nemocná. Po mém odmítnutí mi vynadal, že jsem měšťačka, která nemá smyslu pro komunistické hledisko,“ cituje Pravda.
Jedním z hlasitých obhájců „nového pořádku“ byl podle článku v Pravdě soudruh Brudný, který otázku pohlavních vztahů spojoval s revolučním bojem proti soukromému vlastnictví. „Dívka odříkající se pohlavních styků jest měšťačkou, protože se chrání pro budoucího muže – vlastníka,“ tvrdil.
Jiný z autorů, zřejmě ještě otevřenější, přiznával, že společnost je vnitřně rozvrácená, ale omlouval to hospodářskými podmínkami. „Mládí si béře své, chce se rozptýliti. Máme tedy zábavu – tou je pohlavní styk. Je zadarmo, můžeme jej míti kdykoliv.“
Vedle otevřené promiskuity však Sovětský svaz čelil i praktickým důsledkům. Přetištěný článek z moskevské Pravdy v Národních listech upozorňuje, že kvůli „revoluci v sexuálních vztazích“ přibývalo množství odložených dětí. Následkem byl rozvrat nejen morální, ale i sociální.
Před sto lety vznikl tábor Artěk, pionýrská legenda na Krymu |
Své stanovisko tehdy vyjádřil i lidový komisař pro ochranu zdraví, který byl podle všeho příznivcem destrukce tradiční rodiny, ale zároveň přiznával, že „...proletářský stát je tak chudý, že nemůže zabezpečiti vydržování velkého počtu dětí“. Proto prý „...nenamítá téměř nic proti umělým potratům“.
Komisař zároveň navrhoval přesun pozornosti jinam – od sexuálních tužeb ke stranické práci. „Aby přivedl myšlenky do jiných kolejí než na ukájení chtíčů pohlavních,“ stálo ve výzvě. Receptem na chaos tedy podle něj nebyla morálka, ale „...energičtější práce ve straně“.
