Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvZávěr července 1925 byl přelomovým dnem pro obyvatele tehdejší britské mandátní Palestiny. V platnost vstoupilo nařízení, které vůbec poprvé vytvořilo právní kategorii „palestinské občanství“. Vztahovalo se na bývalé osmanské poddané s trvalým pobytem na území Palestiny k 1. srpnu 1925 – bez ohledu na jejich náboženství, jazyk nebo etnický původ.
Občanství tak mohli získat jak Arabové, tak i Židé, kteří se v meziválečném období usadili v Palestině. V praxi to znamenalo, že první židovští obyvatelé budoucího Izraele byli oficiálně uznáni jako Palestinci. Tento status se vztahoval také na manželky a děti mužských držitelů palestinského občanství.
Palestinští občané měli právo pobytu a ochrany, ale nebyli poddanými britské koruny. Jejich statut byl definován jako „britsky chráněné osoby“. Nařízení se vztahovalo pouze na území Palestiny, nikoli na sousední Transjordánsko.
Tento právní rámec fungoval do 14. května 1948, kdy skončil britský mandát a byl vyhlášen stát Izrael. Po jeho vzniku přešlo občanství na novou izraelskou správu.
Od té doby se význam pojmu „Palestinec“ výrazně proměnil – z původně geograficko-právního označení pro všechny obyvatele oblasti na národně politický pojem spojený především s arabskou populací. Historická skutečnost, že i první izraelští občané byli před rokem 1948 oficiálně Palestinci, tak dnes působí jako zapomenutý paradox dějin.
