Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Zahájení nového parlamentního období jest jistě jednou z nejvýznamnějších událostí v politickém životě státním,“ psaly Národní listy před 100 lety. „Na rozdíl od Anglie, kde je otevření parlamentu spojeno s rozsáhlými ceremoniemi, probíhá v Československu s menší okázalostí. Tím však neztrácí slavnostní akt na svém významu,“ dodává list.
V polovině prosince 1925 se poprvé sešla nově zvolená Poslanecká sněmovna vzešlá z voleb, konaných 15. listopadu. Šlo o druhou Sněmovnu sedm let existující republiky – a už její zahájení naznačilo, že půjde o bouřlivé období.
Podle Lidových novin byla schůze svolána na jedenáctou hodinu, ale začala až o hodinu později. Poslanci mezitím „čekali v plném počtu na svých místech“ a netrpělivě vyhlíželi ministerského předsedu. Galerie byly po celou dobu zaplněné.
Několik minut před polednem dosedli ministři na vládní lavice – a okamžitě se ozvaly výkřiky. „Vláda, korupce,“ znělo jednacím sálem. Luďáci křičeli: „Okradli jste nás o 15 mandátů.“ Komunisté nepřestávali volat: „Co je s Tausikem?“ a požadovali jeho propuštění. Hluk trval dlouhou dobu.
Když se konečně objevil premiér Antonín Švehla a usedl na předsednické místo, přivítala ho „ohlušující vřava“. Aplaus vládních stran se střídal s hlučnými projevy opozice. Němečtí poslanci „jali se bušit do lavic“, obstrukčně mlátili šuplíky a povykovali „ze všech sil“. Sekundovali jim komunisté, kteří podle Lidových novin „posíleni mladšími živly provozovali chvílemi kravál“.
Švehla však zůstal klidný. „Seděl mlčky na svém místě a bez hnutí trpělivě čekal,“ zaznamenal dobový tisk. Podle Lidových novin to chvílemi vypadalo, že opozice je smluvena a chce zmařit zahájení schůze i složení poslaneckého slibu. Nakonec se však parlamentní akt přece jen uskutečnil.
Po složení slibu následovala volba předsedy Poslanecké sněmovny. Jak informují Národní listy, stal se jím na základě koaliční dohody dvaapadesátiletý Jan Malypetr, ještě nedávno ministr vnitra a poslanec Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. V čele sněmovny pak – s jedinou přestávkou – setrval celkem jedenáct let. Jeho předsednictví skončilo až v roce 1939, tedy už za protektorátu a po rozpuštění parlamentu.
Zahajovací schůze z prosince 1925 ukazuje, že ostré výměny, obstrukce a hlasité protesty patří k české parlamentní tradici už celé století. A že mlčící premiér čelící hluku opozice není v dějinách republiky žádnou novinkou.
