Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvRada Společnosti národů se 4. září 1926 sešla dopoledne v Ženevě. Veřejnému jednání předcházela zhruba hodinová důvěrná schůze. České lidové noviny o jejím výsledku informovaly: „Bylo schváleno, aby shromáždění přijalo Německo za člena Společnosti národů, načež aby Rada ještě téhož dne povolala Německo za stálého člena Rady.“
Šlo o mimořádný okamžik především pro samotné Německo. Země poražená ve světové válce a považovaná za viníka jejího rozpoutání se postupně vracela do běžného diplomatického provozu. Významnou roli v tomto procesu sehrály Lokarnské dohody z roku 1925, spojené s německými garancemi západních hranic a evropského míru.
Jednání ale nebylo zcela bez výhrad. Švédský delegát Östen Undén upozornil, že rozšiřování počtu nestálých míst v Radě může přinést komplikace. Jeho vláda však nechtěla bránit vyřešení tehdejší krize, a proto na námitkách netrvala. Předsedající československý ministr zahraničí Edvard Beneš nechal švédské výhrady zaznamenat do protokolu.
Pak přišel rozhodující okamžik. Beneš se přítomných zeptal, zda má někdo proti rezoluci námitky. Když se žádné neobjevily, uzavřel hlasování slovy, která zaznamenaly Lidové noviny: „Protože není námitek, je rezoluce tak, jak ji podal japonský zástupce, přijata.“
Krátce po jedné hodině odpoledne bylo zasedání ukončeno a fotografové pořizovali snímky památného jednání. Pro výmarskou republiku to byl velký diplomatický úspěch. Už 10. září měl německý ministr zahraničí poprvé přijet do Ženevy k jednání Společnosti národů.
Z dnešního pohledu je ovšem patrné, jak krátké období tehdejší sbližování představovalo. Německo zůstalo ve Společnosti národů jen několik dalších let. Po nástupu Adolfa Hitlera oznámilo 14. října 1933 svůj odchod. Událost, která v září 1926 působila jako definitivní návrat Německa do mezinárodního společenství, tak dostala během pouhých sedmi let zcela jiný historický rámec.
