Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvSedm let po podpisu Versailleské mírové smlouvy zůstávalo odzbrojení Německa jedním z nejcitlivějších témat evropské politiky. Národní listy 31. července 1926 připomněly výroky britského ministra zahraničí Chamberlaina v Dolní sněmovně i jednání konference velvyslanců v Paříži. Z obou podle deníku zazníval stejný závěr – ani Německo, ani Rakousko dosud nesplnily ducha poválečných závazků.
Versailleská smlouva Německu výrazně omezila vojenskou moc. Říšská armáda směla mít pouze 100 tisíc mužů, země nesměla budovat letectvo, tankové jednotky ani těžké dělostřelectvo a přišla také o generální štáb. Přesto se už tehdy objevovaly pochybnosti, zda jde o skutečné odzbrojení.
Národní listy tvrdily, že Německo „učinilo v této věci zadost liteře, nikoli však duchu“ mírových smluv. Podle listu nebyla říšská armáda malým obranným sborem, ale především dobře připraveným kádrem důstojníků a instruktorů.
V případě potřeby by podle tehdejších obav stačilo rychle rozšířit jednotlivé jednotky a Německo by znovu získalo armádu srovnatelnou s tou z roku 1914. Stejnou cestou se podle novin vydávalo také Rakousko.
Dnes víme, že podobné obavy nebyly bezdůvodné. Německo už v polovině 20. let tajně obcházelo některá omezení vojenskou spoluprací se Sovětským svazem. Na sovětském území vznikala zařízení pro výcvik německých letců i přípravu budoucích tankových jednotek, přestože to Versailleská smlouva zakazovala.
Závěr článku v Národních listech se pak stočil k domácí politice. Národní listy kritizovaly tehdejší debaty o úsporách v československé armádě, návrhy na zkrácení vojenské služby i spory kolem postavení armády ve státě. Na rozdíl od Německa a Rakouska už ale nenabízely jednoznačné řešení. Místo něj ponechaly čtenářům otázku, zda je rozumné oslabovat vlastní obranu v době, kdy se podle nich poválečné uspořádání Evropy začínalo znovu otřásat.
