Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Největší chvíle československého národa navždy je spjata se jménem prvního prezidenta jeho republiky. Velká doba nezklamala ani tentokrát. Tentokrát vydala velkého muže, otevřela mu bohaté pole a vynesla ho na vrchol národní historie přijavši také sama od něho pro ostatní svět hlubokou brázdu. S radostí a pýchou může náš velký stařec dnešního dne hleděti na požehnané dílo svého života.“
Tato velká slova vyšla před 100 lety na titulní straně Národních listů. Poněkud civilněji připomněl Tomáše Masaryka Karel Čapek v Lidových novinách, i když i on jej zmiňoval v poněkud monarchistickém duchu:
„Většina z nás a z příštích nepozná prvního prezidenta jinak než na obrázcích, ale ať je na nich cokoliv a kdokoliv, budeme na nich vidět jen jeho. Tělesná urozenost, jež v 75 letech zastiňuje těla mladší a hmotnější – i to je vysoký příklad pro nás a pro příští. Bojíme se mezi sebou užíti slova aristokracie.“
Výjimku obstaralo komunistické Rudé právo: „Všechen koaliční tisk píše tak, jako by politické a národní osvobození bylo dílem jedince. Proti tomu dlužno vyzvednouti zásluhu mas. Dílo jedince, kdyby bylo sebe záslužnější, ztrácí se před dílem mas. Také sociální osvobození dělníků z jařma kapitalismu, nebude dílem jedince, ale dílem mas.“
