Při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře (výročí bělohorské porážky připadalo na 8. listopad) ho strhli především žižkovští občané za pomoci tamních hasičů.
Jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména místních obyvatel, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit. Nešlo o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci, jakýsi happening bohémy kolem Franty Sauera. Sloup byl ostatně označován za „památku bělohorského vítězství“ už v 19. století.
Historie sloupu
Pomník přitom objednal pro město císař Ferdinand III. na paměť uhájení Prahy před Švédy, ukončení třicetileté války a k oslavě Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné). Byl chápán jako výraz vděčnosti za pomoc a ochranu v nejvyšší nouzi a poděkování Panně Marii, ke které, obrazu Panny Marie Rynecké, se Pražané během obléhání Švédy společně modlili. Dílo Jana Jiřího Bendla bylo vztyčeno v roce 1650 a vysvěceno o dva roky později. Sloup patřil k nejstarším mariánským sloupům v Evropě, starší byly v Římě (1614), Mnichově (1638) a ve Vídni (1647).
Téměř čtrnáctimetrový korintský sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V rozích několikastupňového podstavce byly čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla. Výklenek soklu zdobil gotický deskový obraz Panny Marie Rynecké od neznámého malíře ze 14. století. Z úrovně náměstí se k podstavci vstupovalo po třech schodech.
Sloup jako gnómon
Zajímavostí je, že sloup sloužil jako gnómon - jeho stín se v pravé poledne kryl s takzvaným pražským poledníkem, který je dodnes vyznačený v dlažbě náměstí. Poblíž místa, kde byl postaven sloup, stávala šibenice, která byla po vztyčení sloupu přemístěna za město.
O návrat pomníku usilují od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu (SOMS). Již v roce 1993 zasadili do dlažby nový základní kámen a před patnácti lety představili dokončenou sochu Panny Marie od sochaře Petra Váni. Nyní je již nový sloup dokončen. Skládá se z desítek opracovaných dílů o celkové váze 118 tun.
Šestimetrový a 22 tun vážící dřík sloupu je z pískovce, pro který byl Váňa až v Indii. Sokl je z pískovcového bloku darovaného italským městem Vitorchiáno, sanktuárium, tedy místo pro uložení kopie deskového gotického obrazu Panny Marie Rynecké, je z mrákotínské žuly darované majitelem lomu. Ostatní části jsou převážně z božanovského pískovce z Božanova na Náchodsku.
Obnova sloupu?
Projekt obnovy sloupu, který si vyžádá asi čtyři až pět milionů korun a je financován především dary, má i řadu odpůrců. Sloup je totiž mnohdy stále chápán jako monument protireformačního katolicismu. Jsou i hlasy proti tomu, aby pomník stál v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů, reprezentantů nekatolického stavovského odboje. Společnosti také stále chybí souhlas pražského magistrátu s obnovením sloupu (loni v září pražští zastupitelé rozhodli, že sloup na Staroměstském náměstí nechtějí), nedávno však získala stavební povolení.
Naopak zastánci mariánské památky v ní vidí zničené kulturní dědictví a obnovu chápou i jako výraz smíru a tolerance. Navíc sloup na náměstí podle jeho zastánců patří i proto, že když zde v letech 1903 až 1915 vyrostl pomník mistra Jana Husa, tak jeho autor Ladislav Šaloun rozložil hmotu pomníku více horizontálně právě v kontrastu k vertikále mariánského sloupu.
Oba monumenty stály vysunuty z osy náměstí a vzájemně se tak vyvažovaly - výtvarně, a v podstatě i ideologicky. Katolická církev navíc letos nechala jako gesto ekumenického smíření vrátit na průčelí nedalekého Týnského chrámu pozlacený kalich s hostií, aby připomínal, že tento kostel býval od počátku 15. století do roku 1621 předním kostelem strany podobojí.
V seriálu Před 100 lety připomínáme obrazem události z domova i ze světa, které se odehrály na den přesně před sto lety. Vzpomínáme na osobnosti z politiky, kultury i sportu. Popisujeme průběh válek, zrod revolucí i formování států. Zachycujeme úspěchy i nezdary klíčových postav historie, objevy a vynálezy.
