Před 100 lety se Evropa radovala z Locarna. Radost netrvala ani deset let

Na počátku prosince 1925 se Evropa radovala z podpisu locarnských dohod. Optimismus panoval i v delegaci Edvarda Beneše, který z Londýna odjížděl s pocitem, že se rodí nový mírový rámec kontinentu. Jak víme o sto let později, šlo o naděje krátkodobé – o to zajímavější je číst tehdejší nadšení v dobovém tisku.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Lidové noviny ze začátku prosince 1925 popisují návrat československého ministra zahraničí z Londýna s velkou dávkou optimismu. Edvard Beneš tehdy odjel z britské metropole do Paříže poté, co se Evropa s úlevou dočkala definitivního podpisu takzvaných locarnských dohod – mírového systému, jenž měl stabilizovat zejména západní hranice Německa.

Noviny zaznamenaly i symbolický detail: „Československý prapor, který vlál uprostřed města nad hotelem Piccadilly, byl dnes stažen.“ Před odjezdem prý Beneš shrnul atmosféru londýnských jednání velmi příznivě. Zdůraznil shodu velmocí i posílení mezinárodní důvěry.

„Mohl ministr, doktor Beneš, znovu konstatovat obecně dobrý dojem. Jest důležité, že mezi Francií a Anglií trvá stále naprostý souhlas o jednotlivých politických otázkách evropských a že postup jejich vzhledem k Německu i k ostatním problémům, které by snad vznikly, je jednotný.“

Podle Beneše se mezinárodní zájem přikláněl i ke střední Evropě – v souladu s československou diplomacií. „Možno tudíž soudit, že to, co se právě v minulých dnech v Londýně politicky událo, odpovídá zájmům a dalšímu příznivému vývoji československého státu,“ citovaly Beneše Lidové noviny.

Týden bude opravdu historický

V závěru svého londýnského pobytu Beneš pronesl větu, která po 100 letech působí téměř prorocky – i když trochu jinak, než zamýšlel: „Tento týden bude opravdu historický v poválečných evropských událostech. Je těžko předpovědět konečný účinek a výsledek, ale jistě bude dalekosáhlý.“

Součástí tehdejší euforie byla i víra, že locarnský duch otevře cestu k širším rozhovorům o evropské bezpečnosti. Beneš připomněl, že právě podpis dohod umožní mluvit o jednom z hlavních problémů poválečné diplomacie: „A není pochyby, že jednou z nich je odzbrojení.“

Edvard Beneš na 20. a 30. léta vzpomínal i ve svých Pamětech:

Historické osobnosti

Sledovat další díly na iDNES.tv

Dnes, se znalostí následných dějin 30. let, znějí podobné výroky až bolestně optimisticky. Locarno totiž garantovalo hlavně západní hranice Německa – zatímco bezpečnost Československa stála spíše na papíře.

Zajímavostí z odstupu 100 let je i to, že s výsledkem jednání byla spokojena také polská delegace. Přestože se Polsko stejně jako Československo nacházelo mimo rámec západních záruk, locarnská atmosféra tehdy dokázala vzbudit dojem, že Evropa vstupuje do éry trvalejšího míru.

Jak víme z budoucnosti, tato naděje vydržela sotva deset let, vše padlo s nástupem Adolfa Hitlera k moci. Ale v prosinci 1925 se zdálo, že kontinent našel cestu k novému uspořádání – a Beneš se domů vracel přesvědčen, že je to vývoj „příznivý“ i pro republiku.