Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvNěmecko, Francie a Belgie se nakonec v takzvaném Rýnském garančním paktu zavázaly, že nebudou měnit své hranice pomocí síly. Berlín kromě své západní hranice, určené Versailleskou smlouvou, potvrdil i demilitarizaci Porýní.
Zároveň byly podepsány i arbitrážní smlouvy Německa s Československem a Polskem. Všechny jejich případné spory měly být nadále řešeny před mezinárodní komisí.
Hlavními architekty locarnských dohod byli německý ministr zahraničí Gustav Stresemann a francouzský premiér Aristide Briand, kteří za jejich uzavření získali v roce 1926 Nobelovu cenu míru.
Francie dostala díky Locarnu bezpečnostní záruky, Německo se naopak vymanilo z dlouholeté mezinárodní izolace a o rok později vstoupilo do Společnosti národů. Jedinou skvrnou na dohodách bylo, že neřešily otázku německé východní hranice, tedy i hranice s Československem. Berlín si tím ponechal volné ruce k její budoucí revizi.
Výstižně shrnuje boj o uznání Československa Edvard Beneš ve svých Pamětech:
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvO Locarnských dohodách z roku 1925 se proto často mluví jako o momentu, kdy Polsko a Československo zůstaly „v předpokoji Evropy“.
Z československého a polského pohledu to znamenalo izolaci a pocit nedůvěry vůči Západu, který se smířil s možností revize hranic na východě.
Všechna locarnská ujednání nakonec smetl ze stolu německý diktátor Adolf Hitler.
