Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Nic nečte se v kronikách o kostnickém utrpení mistra Jana z Husy s účastí tak uchvacující jako líčení jeho poslední vazby a muka, která vytrpěl ve věži dominikánského kláštera na Rýnském ostrově,“ těmito slovy začíná v prosinci 1924 zajímavá reportáž v Lidových novinách.
Její autor, známý „zuřivý reportér“ Egon Ervín Kisch se vydal právě do švýcarského Gottliebenu, kde byl v prosinci 1414 před svým vystoupením na koncilu v nedaleké Kostnici vězněn mistr Jan Hus. Kisch si po 510 letech chtěl místo prohlédnout a dát o něm zprávu českým čtenářům.
Jeho reportáž v Lidových novinách vrcholí osobní návštěvou místa někdejšího věznění Jana Husa: „Paní Adelsegová, žena školníkova, bydlí ve věži. A když jsme prohlásili, co si přejeme vidět, spráskla ruce. Tedy je přece pravda, co otec vždycky říkával. A u zamřížovaného okna sedí otec, pan Ansliger se šedivými licousy, osmašedesátiletý. Byl zde sám školníkem a žije ve výslužbě ve starém služebním bytě u zetě. ,Když jsem se sem přistěhoval jako zcela mladý člověk, řekl mi pan rektor, že to byl poslední žalář českého reformátora Jana Husa. Prohlédnout si tuto věž za 40 let, co tu bydlím, ještě nikdo nepřišel. Vy jste první,´řekl mi.“
Kdo byl „zuřivý reportér“?
Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch, který zemřel 31. března 1948, je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Témata hledal hlavně na periferii společnosti a pověstná byla jeho zarputilost při práci. „Zuřivý reportér“patřil k nadějné vlně pražské německo-židovské literatury a od mládí inklinoval k levici. Psaní Kische lákalo již od mládí. Poslechl sice naléhání rodiny a zapsal se na techniku, studium ho ale nebavilo, a tak se postupně začal naplno věnovat novinařině. Publicista, kterého lze na fotografiích jen těžko nalézt bez cigarety v ústech, proslul především znalostí pražského prostředí a podsvětí. Patřil do okruhu pražských německy píšících spisovatelů, jako byli Franz Kafka, Gustav Meyrink, Max Brod, Emil Utitz nebo Franz Werfel.
Egon Erwin Kisch se narodil 29. dubna 1885 v židovské rodině v pražském domě U dvou zlatých medvědů. Po ukončení německé reálky studoval stavební inženýrství na německé technice, germanistiku a na Wredově soukromé škole vystudoval žurnalistiku. Před první světovou válkou přispíval do pražských německých listů Prager Tagblatt a Bohemia.
Egon Erwin Kisch na snímku z roku 1940 pořízeném v New Yorku.
V dubnu 1911 vyšla Kischova povídka Katastrofa s podtitulem Pražský příběh, která byla vlastně první verzí úspěšného románu Pasák (1914). Román byl tehdy označován za odvážné až „pornografické“ dílo. Z předválečné doby pocházejí ještě například črty Z pražských uliček a nocí, Pražská dobrodružství, kriminalistický Pražský pitaval nebo Zuřivý reportér.
Během první světové války sloužil na srbské frontě. Později se přesunul do vídeňského hlavního tiskového stanu a v roce 1919 vstoupil do komunistické strany Rakouska. Po návratu do Prahy opět pracoval pro Prager Tagblatt a z této doby pochází jeho proslulá komedie Nanebevzetí Tonky Šibenice. V roce 1920 také za velké pozornosti veřejnosti vylezl na půdu Staronové synagogy, aby zde hledal pozůstatky Golema.
V roce 1921 na dlouhá léta Prahu opustil a odjel do Berlína. Tam působil jako dopisovatel Lidových novin a hojně cestoval. Ze svých dobrodružných cest čerpal náměty k reportážním knihám Caři, popi, bolševici, Americký ráj, Asie od základů změněná, Tajná Čína nebo například Přistání v Austrálii. V roce 1925 vstoupil do komunistické strany Německa. O levicovém přesvědčení tohoto člena komunistických stran tří zemí se stále vedou diskuse.
Po uchopení moci nacisty a požáru Říšského sněmu v roce 1933 byl zatčen, ale po intervenci československých úřadů byl jako československý občan propuštěn. Vrátil se do Prahy, ale opět cestoval; žil v Paříži a pomáhal interbrigadistům ve Španělsku. Po Mnichovu však jako levicový novinář a Žid musel emigrovat. Přes USA ho osud zavál do Mexika. Do Prahy se již nemocný Kisch vrátil v roce 1946 a 31. března 1948 v Praze zemřel.
