Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Výchova vojáka a vojska demokratického je těžkým úkolem demokracie.“ Těmito slovy zahájil v lednu 1926 svůj nástupní projev nový náčelník generálního štábu československé armády Jan Syrový.
Bývalý legionář z Ruska, který přišel o pravé oko v bitvě u Zborova v létě 1917, se stal prvním tuzemským držitelem této funkce. Před ním stáli v čele generálního štábu francouzští důstojníci.
Syrový nechtěl armádu starého typu. Zdůrazňoval vzdělání vojáků, nejen kvůli výkonu služby, ale i proto, aby si z vojny odnášeli „dobrou památku“, nikoli pocit promarněných let, jak tomu bylo za rakousko-uherského militarismu. Armáda měla být obranná, demokratická a přitom připravená k oběti.
Jeho kariéra však nabrala dramatický oblouk. V roce 1933 opustil post náčelníka generálního štábu a stal se generálním inspektorem branné moci. V chaotických dnech po Mnichovu 1938 se stal předsedou vlády.
Jednooký generál Syrový byl jednou z tváří první republiky. Skončil ale neslavně |
V březnu 1939 jako ministr obrany vydal rozkaz neklást odpor postupujícím německým jednotkám. Po válce mu byl tento krok přičten k tíži: odsouzen byl za vlastizradu na dvacet let, vězení opustil až po amnestii v roce 1960.
Jan Syrový zemřel v roce 1970. Před 100 lety však stál na počátku příběhu, který měl ukázat, jak tenká je hranice mezi státnickou odpovědností a historickým odsudkem.
