Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvNa začátku roku 1926 se československé noviny zamýšlely nad tím, proč se automobilismus v zemi nerozvíjí rychleji. Podle článku v Národních listech z 3. března už hlavní překážkou nebyla cena samotných vozů, jak tomu bylo ještě o několik let dříve. Skutečným problémem se staly garáže – zejména ve velkých městech.
Ještě před třemi či čtyřmi lety by podle listu většina lidí odpověděla, že automobilům brání v rozšíření jejich vysoká cena. Situace se však postupně měnila a vozy začaly být dostupnější. Přesto jejich počet rostl jen pomalu. Důvod byl prozaický: majitelé často neměli kde auto bezpečně zaparkovat.
„Jen v roce 1925 přibylo v Praze 1105 nových automobilů. Jejich vlastníci ale zároveň řeší, kde své vozy ochránit před počasím, poškozením nebo krádeží. Stavební předpisy navíc stavbu nových garáží příliš nepodporují. Nabídka tak za rostoucí poptávkou výrazně zaostává.“
Důsledkem byly vysoké ceny. Nájem za garáž se v Praze běžně pohyboval kolem 300 korun měsíčně, někdy však dosahoval i 500 korun a více. Noviny s jistou nadsázkou poznamenávaly, že neexistuje jiný majetek, jehož úschova by byla tak drahá. Ve srovnání s tím prý působí bankovní sejfy téměř jako bezplatná služba.
Situaci navíc komplikovala samotná podoba města. V novějších částech Prahy, například na Vinohradech nebo v některých částech Karlína či Smíchova, domy často vznikaly bez dvorů vhodných pro garáže. Existovaly dokonce celé ulice bez průjezdu, kterým by projel automobil.
Národní listy proto tehdy upozorňovaly, že bez výstavby velkých veřejných garáží se situace jen těžko zlepší. Jenže i ty narážely na stavební předpisy i finanční náročnost. První velká pražská garáž byla nakonec otevřena až o dva roky později na Maninách. Spor o místo pro auta ve městě tak začal už dávno před tím, než se automobil stal samozřejmou součástí každodenního života.
