Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvAčkoli tehdejší dopravní možnosti bránily masovému turismu, krajina už tehdy okouzlovala a turistické spolky propagovaly „české hory českým turistům“ se vší vervou.
„Chci poukázati na výhodnost okresního města Jilemnice jako českého východiska do hor,“ píše autor turistického článku v Národních listech. „Jilemnice ležící 460 metrů nad mořem se jeví jako ideální startovní bod pro putování Krkonošemi – je to místo dostupné po lokální dráze Martinice–Rokytnice nad Jizerou a skýtá krásné okolí.“
„Z Jilemnice lze vyrazit na celodenní túru až k Labské boudě a během dvou dnů zdolat hlavní krkonošské partie včetně výstupu na Sněžku. Město má navíc význam i pro větší výpravy z odlehlejších částí republiky.“
Vlastenecká turistika
Vedle známých Krkonoš se ve stejné době objevují i silná doporučení směrem ke Krušným horám. Lyžařský klub z Loun tehdy nadšeně propagoval Moldavu a okolí.
„Zhlédnete-li tento výhled, vroste do vašich srdcí více než všecky ty opěvované velehory. Výhledy od Moldavy na České středohoří a Komáří vížku jsou prý okouzlující.“
A stejně jako v případě Krkonoš, i zde zaznívá výzva: „Přijeďte, posilněte české menšiny, navštivte kraj, který si zamilovali už němečtí turisté.“
Národní apel byl v roce 1925 v turistice slyšet zcela zřetelně. Aby se výletník neztratil a měl přehled o tom, co kde najde a co kolik stojí, připravil pražský odbor Klubu československých turistů praktickou brožurku.
Léto roku 1925 tak nebylo jen obdobím odpočinku, ale také příležitostí projevit národní sounáležitost. Výprava do hor – ať už do Krkonoš, nebo Krušných hor – byla nejen fyzickým zážitkem, ale i malým vlasteneckým gestem. Turistika se stala prostředkem, jak „obsadit“ český prostor a podpořit české menšiny v oblastech, kde převažovalo německé obyvatelstvo.
