Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvNeděle 27. června 1926 začala v okolí Mnichova Hradiště zdánlivě obyčejně. Jenže mimořádně deštivé jaro a začátek léta postupně proměnily svahy vrchu Mužský v nebezpečnou past. Voda pronikla do hlubších vrstev půdy a uvolnila jílové podloží, na němž po staletí spočívaly mohutné nánosy písků.
Jak popsaly Národní listy, katastrofa začala krátce po desáté hodině dopolední. „Po desáté hodině dopolední počaly se staleté pískové nánosy u samých skal v bezprostřední blízkosti památných Drábských světniček sesouvati, by vše uvedeny v pohyb silnou spodní vrstvou jílu, jež se vlivem trvalých dešťů uvolnila.“
To, co následovalo, připomínalo podle dobových svědků proud lávy. „Účinky tohoto nepředvídaného zjevu jsou strašlivé. Sesouvající se půda sjížděla po lesní stráni Mužského jako láva, ničíc vše, co jí bylo v cestě.“
Nejhůře dopadla malá osada Kavčina, známá mezi místními také jako Podskalí. Několik upravených usedlostí se ocitlo přímo v dráze sesuvu. Noviny bez přehánění konstatovaly: „Malá osada Kavčina, součást obce Dneboha, pozůstávající z několika menších, ale úpravných usedlostí, zmizela navždy.“
Také jinou obec, Maršov, před lety zničil obří sesuv půdy:
Zkáza zasáhla celé okolí. Lesy byly vyvráceny, pole pohřbeny pod masami zeminy, zničen byl vodovod i místní komunikace. „Všecky pozemky nabyly nové, nepopsatelně zdeformované tvářnosti. Okresní silnice pod skalami vedoucí vzedmula se místy do výše, místy se propadla, jest na několika místech přervána,“ líčily Národní listy rozsah škod.
První na místo dorazili hasiči z Dneboha a Volšin. Situaci jim komplikoval i fakt, že turistické přístupy k Drábským světničkám byly náhle odříznuty. Přesto se nakonec katastrofa obešla bez lidských obětí. Jak tehdy poznamenaly noviny, velkým štěstím bylo, že k sesuvu došlo za denního světla a že se pohroma neobjevila zcela náhle. Obyvatelé měli čas utéct.
Pro Kavčinu však znamenal 27. červen 1926 definitivní konec. Dvanáct domů zmizelo a osada už nikdy nebyla obnovena. Lidé přišli o střechu nad hlavou i o zdroj obživy.
Národní listy proto vyzývaly k pomoci: „Obyvatelstvo doufá, že stát mu nahradí škodu nikým nezaviněnou, ježto by jinak bylo existenčně zničeno. Kdo můžeš, přispěj postiženým a veřejní činitelé, přičinťež se, aby se jim dostalo pomoci záhy a vydatné.“
Výzva nezůstala bez odezvy. Československá vláda nakonec poskytla podporu ve výši 180 tisíc korun a další peníze přinesly veřejné sbírky. Celkem se podařilo shromáždit více než 280 tisíc korun. Osadu to už nevrátilo, ale pomohlo lidem, kterým během jediného dopoledne zmizel domov pod nánosem země.
