Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvHlavní evropské země tehdy začínaly bolševickou říši přijímat jako seriózního diplomatického partnera. Beneš na kritiku reagoval v novinách těmito poměrně shovívavými větami: „Byli jsme a jsme nejrozhodnějšími odpůrci bolševismu, ale jest naší povinností pomáhati ruskému národu rozumnou politikou, především hospodářskou.“
„Situace evropská dospěla tak daleko, že důvodů zahraničních proti navázání diplomatických styků se sovětským Ruskem není. Stát se nesmí dát k uznání nutit, ale musí rozhodnout ve vhodnou chvíli, dle zájmu celku. Chvíle ta nadešla.“
Ministr zahraničí Edvard Beneš byl šéfem československé diplomacie od vzniku republiky až do svého zvolení prezidentem v roce 1935 a následně dodal, že v roce 1924 byl bolševismus mimo hranice Sovětského svazu v krizi a rozvratu. „Přešel kulminační bod a není třeba se ho obávat.“
Připomeňme, že volby v následujícím roce 1925 vyhrála v českých zemích Komunistická strana Československa, která v celostátním měřítku obsadila druhé místo. Přesto se na začátku prosince 1924 Edvard Beneš do blízké budoucnosti ohledně bolševismu díval s optimismem.
„Po jisté době vnitřních krizí dojdeme i my nakonec k celkové stabilizaci státní, jaká je dnes vcelku v Anglii a ve Francii,“ vykládal Beneš čtenářům. Nakonec to dopadlo tak, že prvorepublikové Československo zahájilo řádné diplomatické styky se Sovětským svazem na úrovni vyslanectví až o 10 let později, konkrétně v roce 1934.
Zajímavé je, že Edvard Beneš navazoval v roce 1924 diplomatické kontakty i s jinými kontroverzními evropskými režimy, nutno dodat – nedemokratickými. Například v květnu jednal v Římě s italským vůdcem, ministerským předsedou Benitem Mussolinim. Z dobového tisku vyplývá, že oba významní politici ze zemí s absolutně odlišnými vnitřními poměry si v Římě velmi dobře rozuměli. Výsledkem setkání Mussolini – Beneš pak byl podpis Paktu srdečné součinnosti.
