Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvVyrostl v rodině prosperujícího farmáře, krátce byl buddhistickým mnichem, na studiích ve Francii se z něj ale stal komunista. Toto přesvědčení pak Pol Pot předvedl v praxi v rodné Kambodži, kde se jako šéf maoistických Rudých Khmerů stal tvůrcem ultralevicového genocidního režimu, kterému padlo na tzv. vražedných polích v letech 1975–1979 za oběť jeden až tři miliony lidí (přibližně čtvrtina obyvatel země před genocidou). Jeden z plejády největších masových tyranů 20. století Pol Pot se narodil před 100 lety, 19. května 1925, a zemřel v 72 letech 15. dubna 1998.
Masový vrah Pol Pot navždy zůstane asijským Hitlerem, kambodžským mučitelem či krvavým přízrakem. Komunistické režimy tehdejší doby po celém světě se jej více méně stranily, například architekt čínské hospodářské reformy a někdejší generální tajemník ÚV Číny Teng Siao-pching Rudé Khmery kritizoval za „odchylky od marxismu-leninismu“, albánsky komunistický diktátor Enver Hodža označil Pol Pota za „barbarského fašistu“.
Syn zámožného farmáře
Většina obětí jeho režimu byla popravena, jiní zemřeli v důsledku hladomoru či nemocí. Samotný Pol Pot se konce svého života cítil nevinný a měl podle vlastního vyjádření „čisté svědomí“. Tento někdejší kambodžský „bratr číslo jedna“ tvrdil, že v době jeho vlády zahynulo „jenom několik tisíc lidí, když se úředníci dopustili určitých chyb“.
Syn poměrně zámožného farmáře, známý také jako Saloth Sar, se narodil 19. května 1925 ve vesnici Preksbauv v severovýchodní provincii Kompongthom. Byl osmým z devíti dětí a již v šesti letech byl poslán do Phnompenhu k tetě, kde absolvoval poměrně elitní školy. Rok strávil také jako mnich v buddhistickém klášteře Botum Vadei.
Rudí KhmérovéRudí Khmerové v Kambodži vládli v letech 1975 až 1979. Během jejich krutého působení v čele země zahynulo 1,7 milionu lidí, podle některých pramenů až 3,5 milionu. Pol Potův režim se snažil vytvořit beztřídní agrární společnost bez peněz, vlády práva, osobní svobody, rodinných vztahů i individuálního myšlení a technických vymožeností. |
Po ukončení technické školy získal v roce 1949 stipendium ke studiu ve Francii. V Paříži studoval v letech 1949-1952 elektrotechniku, mnohem více jej však zaujala politika. Velký vliv na něj mělo učení komunistických a maoistických vůdců, obdivoval též spisy Josifa Stalina. Spolu se svým souputníky Ieng Sarym, Khieu Samphanem a Son Senem založili marxistický kroužek a poté vstoupili do francouzské komunistické strany.
Po návratu do Kambodže v lednu 1953 se Pol Pot zapojil do protifrancouzského ozbrojeného partyzánské odboje a po vyhlášení nezávislosti v listopadu 1953 se devět let živil jako učitel dějepisu a francouzské literatury na soukromé škole v Phnompenhu; studenti na něj vzpomínali jako na hodného a vlídného učitele.
V roce 1960 patřil mezi zakladatele Komunistické strany Kambodže, pro jejíž členy se používalo označení Rudí Khmerové. O tři roky později se stal jejím generálním tajemníkem, kterým byl až do roku 1981. Ve straně, původně věrně sledující linii Ho Či Minových komunistů ve Vietnamu, postupně sílily nacionalistické tendence, které byly Pol Potovi blízké.
V roce 1963 zahájil Pol Pot z džungle partyzánskou válku Rudých Khmerů proti vládě krále Norodoma Sihanuka a v boji pokračoval i po jejím svržení v roce 1970. Léta strávená v ilegalitě přitom zformovala v Pol Potovi jeho nejcharakterističtější vlastnosti: tajnůstkářství a paranoiu. Posedlost utajovat vše a všem jej neopustila až do smrti.
Vítězství v roce 1975
K vítězství dovedl Rudé Khmery v dubnu 1975, kdy ve spolupráci s monarchisty dobyl Phnompenh a Sihanukova pokořitele, proamerického maršála Lon Nola, donutil k emigraci. Mnoho obyvatel vítalo ukončení krvavých bojů a doufalo, že dojde k jakémusi národnímu usmíření. Nastal opak: spirála násilí v Kambodži vystoupala do nebývalých výšin. Pro Pol Pota, nastal čas na uskutečnění „jedinečného experimentu v dějinách lidstva“.
V dubnu 1976 se oficiálně stal předsedou vlády Demokratické Kambodže a budoval kolem sebe mýtus velkého bojovníka. Prakticky se však neobjevoval na veřejnosti a zdržoval se většinou v džungli na neznámých místech.
„Bratr číslo jedna“, jak se dával nazývat, vyhlásil „rok nula“, zrušil čas, peníze i soukromé vlastnictví, zahájil represe proti inteligenci. Zlikvidoval školství, nechal vraždit učitele i lékaře, buddhistické mnichy i umělce. Obyvatelstvo z města vyhnal na venkov a soustředil je do zemědělských komun a jakýkoliv odpor trestal smrtí. A třeba rybolov a sbírání plodů spadlých ze stromů byly zakázány jako kontrarevoluční činy. Zrušen byl také veškerý tis, tvrdě perzekvovány byly národnostní menšiny (Vietnamci, Čamové a Číňané).
Rodiny byly rozděleny, ženy a muži žili v oddělených kolektivech. Místo „já“ se muselo říkat „my“, děti své rodiče nazývali „strýčku“ a „teto“, zatímco ostatní dospělé „otče“ nebo „matko“. Protivníci režimu končili na tzv. vražedných polích; většina z nich byla popravena, jiní zemřeli v důsledku hladomoru či nemocí. Podle odhadů byl během necelých čtyř let zavražděn každý osmý Kambodžan.
Konec v odloučení
Brutálním a chladnokrevným metodám vůdce Rudých Khmerů a jeho stoupenců učinil konec vpád Vietnamců do Kambodže v lednu 1979. Rudé Khmery i s Pol Potem zahnal do džungle na thajských hranicích a lidový revoluční tribunál v srpnu 1979 odsoudil Pol Pota v nepřítomnosti k trestu smrti.
Slábnoucí Pol Pot se sice ještě v roce 1980 stal vrchním velitelem ozbrojených sil „Demokratické Kambodže“, po pěti letech však funkci předal svému soudruhu ve zbrani Son Senovi a v roce 1989 oznámil, že se navždy vzdává politické a vojenské činnosti. Pobýval na utajovaných místech buď v Thajsku nebo v kambodžském pohraničí, jeho nejvěrnějším zprostředkovatelem býval Khieu Samphan.
Nemocného Pol Pota pak těžce poznamenal rozpad Rudých Khmerů v letech 1996-1997, když část členů dala přednost spolupráci s monarchistickým křídlem vlády. V červnu 1997 uprchl s rodinou a několika stoupenci ze základny Anlong Veng a vydal se džunglí k hranici s Thajskem. Byl však dopaden a stal se zajatcem svých bývalých spolubojovníků. Poté ho Rudí Khmerové odsoudili za „zradu země“ k „doživotnímu vězení“. V říjnu 1997 uveřejnil Far Eastern Economic Review poslední interview s Pol Potem, ve kterém opět prohlásil, že se necítí vinen.
Pol Pot, který trpěl dlouhá léta malárií a vysokým krevním tlakem, byl dvakrát ženatý a měl jednu dceru. Zemřel ve svých 72 letech 15. dubna 1998 na selhání srdce v horách nedaleko základny Anlong Veng, jeho ostatky byly zpopelněny jen několik set metrů od thajské hranice.
Pol Potův bývalý druh Ta Mok pak řekl reportérovi Rádia Svobodná Asie: „Pol Pot zemřel jako zralá papája. Nikdo ho nezabil, nikdo ho neotrávil. Už není. Nemá žádnou moc, nemá žádná práva, není víc než kravské lejno.“
