Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců – SHS (od roku 1929 Království Jugoslávie) s hlavním městem Bělehradem, bylo slavnostně vyhlášeno 1. prosince 1918. Srbové patřili k vítězným státům první světové války, Chorvaté a Slovinci naopak k poraženým.
Od samého začátku ve společném království panovaly rozpory kolem budoucího vnitřního uspořádání země. Přes odpor části poslanců hlasovali pro spojení jihoslovanských národů zástupci chorvatských a bosenských Srbů, Srbsko-bosenská koalice, chorvatští reprezentanti Dalmácie a slovinští liberálové, proti společnému království zase vystupovala Radičova Chorvatská selská strana, Chorvatská strana práva a Slovinská lidová strana.
Už 5. prosince 1918 došlo v Záhřebu k prvním ozbrojeným střetům. Jihoslované, kteří původně patřili k habsburské monarchii (Chorvati, Slovinci), si v armádě jen těžko zvykali na tvrdou srbskou disciplínu, při níž se dokonce často uplatňovaly fyzické tresty, a to i za malé kázeňské přestupky.
V Záhřebu se tak utkali především demobilizovaní jugoslávští vojáci Rakouska-Uherska se srbskou armádou, která vstoupila na chorvatské území. Srbské velení žilo v představě, že jim mají být Chorvati a Slovinci vděční za své osvobození z rakouské monarchie. Jenže chorvatští a slovinští vojáci zase nechtěli akceptovat podle nich „povýšené“ chování srbské části země.
Pamatovali si, že Srbsko bylo v předválečné době značně zaostalou zemí, nad kterou měli hospodářskou převahu. Velkou nevoli způsobil například převoz záhřebského městského mobiliáře včetně pouličního osvětlení do srbského Bělehradu.
Spory mezi Chorvaty a Srby předznamenaly další napětí uvnitř království v meziválečném období a zatěžovaly stabilitu společného jugoslávského státu.
Po napadení Polska Německem v září 1939 se vztahy mezi Srby a Chorvaty silně zradikalizovaly. V dubnu 1941 se Jugoslávie rozpadla na několik celků, Nezávislý stát Chorvatsko vznikl na území Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, Slovinsko pak bylo rozdělené hned na tři části, o největší dvě se podělilo Německo a Itálie, třetí část připadla Maďarsku.
Sedmnáctiletý král Petr II. uprchl do Londýna a ozbrojený odpor proti německým okupantům na jugoslávském území vedl komunistický vůdce Josip Broz Tito, který 29. listopadu 1943 vyhlásil Demokratickou federativní republiku Jugoslávie. Po druhé světové válce 29. listopadu 1945 byla potom vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie.
