Řecký trockista Papandreu usiloval o svržení „černých plukovníků“

  0:05aktualizováno  0:05
Bývalý řecký premiér Andreas Papandreu se narodil 5. února 1919. Veterán řecké politické scény stál v čele řecké vlády v letech 1981 až 1989 a od října 1993 do ledna 1996. Hlásil se původně k trockismu, později založil Panhelénské socialistické hnutí, jehož předsedou byl až do své smrti.

Životní dráha Andrease Papandrea byla dlouhá a pestrá. Narodil se na ostrově Chios v prominentní rodině právníka a politika. Jeho otec Jorjos Papandreu byl členem několika řeckých vlád a v šedesátých letech také dvakrát předsedou vlády.

Jeho zájem o politiku začal už v útlém mládí. Před druhou světovou válkou, kdy začal studovat právo a ekonomii na Aténské univerzitě, se otevřeně hlásil k trockismu a důrazně odmítal tehdejší vojenskou diktaturu generála Metaxase. Pro své levicové názory byl zatčen a později ve vězení i mučen. Údajně snad při mučení vyzradil jména některých svých druhů, ale na toto téma odmítal s kýmkoliv hovořit.

V jedenadvaceti letech emigroval do USA, kde příležitostně pracoval, ale hlavně studoval na Harvardově univerzitě. V roce 1943 zde získal titul doktora ekonomie a stejného roku i občanství Spojených států.

Koncem války sloužil u amerického vojenského námořnictva a po jejím skončení - jako uznávaný ekonom - přednášel přes 13 let na řadě amerických univerzit. V USA se po válce také poprvé oženil, a to s Američankou Christine Rassiasovou, ale již v roce 1951 bylo toto manželství rozvedeno.

Po návratu do Řecka v roce 1959 se nejprve věnoval ekonomickým problémům: založil z podnětu tehdejšího předsedy vlády Karamanlise dva ústavy hospodářského plánování. 

V polovině šedesátých let (po zřeknutí se amerického občanství) byl zvolen poslancem za Svaz středu, který vedl jeho otec, a stal se poprvé členem vlády jako ministr hospodářské koordinace. Po necelém roce byl ovšem řeckým králem Konstantinem II. odvolán.

Po vojenském puči v dubnu 1967 byl zatčen, ale po protestech světové veřejnosti byl již za půl roku amnestován a později emigroval. V emigraci ve Francii, Švédsku a Kanadě byl vůdčím duchem kampaně proti vládě „černých plukovníků“ v Aténách. Již roku 1968 založil Panhelénské osvobozenecké hnutí (PAK), z kterého po svržení diktatury v září 1974 vzniklo socialistické hnutí PASOK.

Ve druhé polovině sedmdesátých let byl jako poslanec řeckého parlamentu vůdcem opozice. Po volbách v roce 1981, které socialisté vyhráli, se na osm let stal řeckým premiérem a na pět let i ministrem obrany. 

Jeho vláda byla v zahraniční politice výrazně protiamerická. Byly například navázány kontakty se státy komunistického bloku včetně Kuby, či s Arafatovou Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). Řecko udržovalo poměrně vřelé kontakty s Kaddáfího Libyí.

V ekonomické sféře nastalo široké zestátňování, dotace do neprosperujících sektorů a různé sociální úlevy bez ohledu na výkonnost ekonomiky a rozpočet. V polovině Papandreovy éry byly zvýšeny daně, byla devalvována drachma a omezován dovoz.

V červenci 1989 Papandreu po řadě skandálů prohrál volby, a byl tak donucen z premiérské funkce odejít. K jeho klesajícímu kreditu přispěla nejen aféra s letuškou Dimitrou, jež byla o 35 let mladší než on, kvůli níž se podruhé rozvedl a kterou si později vzal za ženu, ale i podezření z bankovní zpronevěry, nezákonného telefonického odposlouchávání a korupce. A ke všemu se přidaly ještě zdravotní problémy. Všech obvinění byl Papandreu zproštěn až za tři roky.

Do čela vlády se vrátil v říjnu 1993 a uvažoval i o prezidentském křesle. V čele socialistického kabinetu čelil tlaku Evropské unie na omezení deficitního hospodaření a uvolnění tradičně přísné kontroly ekonomiky země. Například privatizace probíhala podle Bruselu velmi polovičatě a daňová reforma byla v začátcích.

V závěru života mu na klidu nepřidala vzbouřená atmosféra kolem jeho třetí ženy Dimitry („Mimi“), která se několikrát objevila na titulních stránkách řeckých deníků obnažená, či dokonce v pikantní pozici s jinou ženou. Dimitra měla funkci vedoucí Papandreovy premiérské kanceláře a často bývala označována za šedou eminenci řecké politiky.

Do Onassisova kardiologického centra v Aténách byl převezen 20. listopadu 1995 kvůli zápalu plic a následným ledvinovým a plicním komplikacím. Během hospitalizace byl několikrát připojen na respirátor a na umělou ledvinu. 

Poté, co se jeho zdravotní stav ani po dvou měsících na jednotce intenzivní péče nezlepšil, opozice a jeho vlastní strana na něj zesílily tlak, aby se vzdal premiérského křesla. Papandreu pak 15. ledna 1996 neochotně rezignoval.

V roce 1995 se už prakticky neobjevoval na veřejnosti a teprve v posledních týdnech před smrtí 23. června 1996 začal přijímat návštěvy činitelů Panhelénského socialistického hnutí.

Naposledy se na veřejnosti ukázal v květnu 1996 při návštěvě parlamentu, kdy jeho vyzáblou, nejistě se pohybující postavu skrýval pytlovitý oblek.

Papandreu čelil zdravotním komplikacím již od roku 1988. Tehdy se podrobil v Londýně operaci srdce a hned v příštím roce byl hospitalizován v Aténách kvůli zápalu plic a ledvinovým komplikacím. Další rok byl v nemocnici kvůli srdeční arytmii a dýchacím obtížím a naposledy byl podroben vyšetření srdce v lednu 1996 v Ammánu při své oficiální návštěvě Jordánska.

Černí plukovníci - řecká vojenská junta

Georgios Papadopulos, Stylianos Pattakos a Nikolaos Makarezos

Triumvirát spikleneckých důstojníků - plukovník Jorgos Papadopulos, brigádní generál Stylianos Pattakos a plukovník Nikolaos Makarezos - svrhl v dubnu 1967 demokratickou vládu a nastolil polofašistickou "plukovnickou juntu" (v bývalém východním bloku označováni jako "černí plukovníci"). A to téměř bez výstřelu, s pouhými 3000 stoupenci a 150 tanky, během tří hodin. 

Obsadili klíčové orgány, zajali politické činitele a vyhlásili výjimečný stav. Zneužili přitom vojenský operační plán připravený v součinnosti s NATO pro případ komunistického převratu.

Král Konstantin II. ve snaze udržet si vliv přistoupil ke spolupráci s juntou. Ta ovšem jen využila jeho podpory k legalizaci režimu. Když se král v prosinci 1967 pokusil juntu svrhnout, byl donucen uprchnout. Junta rozpustila parlament, zrušila politické strany a začala se zbavovat svých odpůrců. Ty zavírala do internačních táborů a deportovala ze země.

Většina států juntu odsoudila. Evropské hospodářské společenství zmrazilo asociační dohodu s Řeckem. USA a spojenci v NATO byli zdrženliví, nebo juntu podporovali, aby udrželi na uzdě místní a moskevské komunisty. 

Za tuto politiku se omluvil americký prezident Bill Clinton při své návštěvě Řecka v roce 1999: "Spojené státy dovolily, aby jejich zájmy týkající se vedení studené války převážily nad zájmem - spíše bych měl říci závazkem - podpory demokracie, přestože to byl vlastně důvod, proč jsme studenou válku vedli."

Přes vydatný populismus a počáteční ekonomické úspěchy se junta netěšila oblibě ani mezi běžnými lidmi, ani u části pravice. Demokratičtí odpůrci organizovali odboj, ale jen v malém měřítku. 

Ani pozdější částečná liberalizace režimu mu nezajistila přízeň. Uvolnění a všeobecné nespokojenosti využili studenti aténské polytechniky, kde v listopadu 1973 vypukly nepokoje. Junta na jejich potlačení nasadila 17. listopadu i tanky - několik desítek lidí bylo zabito a stovky zraněny.

V prosinci 1973 vyvrcholily rozpory uvnitř junty převratem velitele vojenské policie generála Dimitriose Ioannidise. Papadopulose ve funkci prezidenta (kterým se stal po vyhlášení republiky v červnu 1973) nahradil generál Faidon Gizikis. Ale místo úlevy zavládl ještě větší teror.

Teprve neúspěšný pokus o připojení Kypru ukázal, že režim je v troskách a ztratil podporu armády i zahraničí. Junta předala moc civilní vládě 23. července 1974. Z exilu se vrátila řada politiků a umělců, nad Papadopulosem a Pattakosem soud vynesl rozsudek smrti, poté změněný na doživotí.

Autoři: ,

Před 100 lety v jiný den

5
únor
1919

Nejzajímavější

Lidovky.cz

Nejčtenější

Ochranka prezidenta Putina mate GPS. Lodě se přemístily na pevninu

Obrázek ukazuje pozice rušených lodí na letišti ruského města Gelendžik, ležící...

Americká nezisková organizace C4ADS si všimla, že když se ruský prezident Vladimir Putin přiblíží k přístavu, satelitní...

Hodinky, které zachránily astronautům život, když vše ostatní selhalo

Budoucí legenda. Omega Speedmaster za nedlouho těmto hodinkám nikdo neřekne...

Před čtyřiceti devíti lety se ve vesmíru odehrála jedna z nejnapínavějších událostí. Havárie Apolla 13 mohla lehce...

Vědci nejspíš objevili nový druh člověka. Žil před 50 tisíci lety

Kost z prstu zřejmě nově objeveného druhu člověka, Homo luzonensis. (11.4.2019)

Vědci nejspíš objevili další druh člověka. Ten žil na ostrově Luzon na Filipínách před 50 tisíci lety. Podle jejich...

Neuvěřitelné množství chyb! Jako zázrakem většina lidí havárii přežila

Pohled na kokpit, patrný je splasklý skluz. Boeing 707 společnosti BOAC...

Piloti letu BA712 společnosti BOAC udělali koncem šedesátých let jednu fatální chybu. Neaktivovali hasicí zařízení...

Černé díry mohou ovlivnit celé galaxie, řekl astrofyzik v Rozstřelu

Astronom Jiří Svoboda v diskusním pořadu Rozstřel (12. dubna 2019)

Ve středu astronomové z projektu Event Horizon Telescope ukázali vůbec první fotografii černé díry. Co to pro vědu...

Další z rubriky

Letecké eso měli ve válce i Slováci. Režnák se narodil před 100 lety

Letecké eso měli ve 2. světové válce i Slováci. Ján Režnák se narodil před 100...

I Slováci mají své letecké eso 2. světové války. Pilot se jmenoval Ján Režňák a narodil se právě před sto lety. Bohužel...

Gándhí před 100 lety rozpoutal v Indii občanskou neposlušnost

Indie - V ašrámu se tak trochu žilo podle hesla bez práce nejsou koláče a tak i...

Mahátma Gándhí před 100 lety poprvé významně zasáhl do indických dějin. 6. dubna 1919 v praxi aplikoval svůj plán...

Už před 100 lety se v parlamentu hádali o zvyšování učitelských platů

Už před 100 lety se debatovalo o zvýšování učitelských platů

Průměrný měsíční plat 35letého univerzitního profesora činil v roce 1919 tři sta korun. Průměrný plat horníka podle...

Najdete na iDNES.cz