Wilhelm II. byl dost exaltovaný paňáca, liboval si ve fantastických uniformách, považoval se za "Germána" a o život Němců se moc nezajímal. Za něho vládli tvrdí správci, ti zůstávali dost v pozadí, i když Německo mělo už tisk, dozvěděli se Němci jenom to, co cenzor uznal za vhodné.

Takže zde lze vidět už zárodky německého socialismu, který se probil začátkem 30. let. Podhoubí tohoto vykolejení bylo zejména v germánských fantaziích, třeba Richard Wagner a jeho Nibelungové, v Čechách to byli obrozenci a různé Listy Zelenohorské a podobné "vlastenecké" akce. Němečtí turneři měli v Sokolech zrcadlový obraz. Tato německá národovecká romantika se zvrhla nakonec k násilí a vyústila v opakování té první světové, s daleko nebezpečnějšími zbraněmi a pokleslou morálkou..

V současnosti máme podobné "vlastence" na východě od nás, kteří by chtěli obnovit ruské impérium v hranicích z r. 1815.

Nizozemci Viléma II k podpisu abdikace donutili. Nikdy se s tím úplně nesmířil. Nenechal se pohřbít do země, ale v mauzoleu v zahradě zámku v Doornu, kde žil. Až bude v Německu opět císařství, má být převezen a pohřben do rodné země. Vypadá to, že si ještě počká.