Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvDo konce války v roce 1945 se jí prodalo přes 12 milionů výtisků. Dnes je Mein Kampf široce dostupný na internetu a podle amerického Muzea holokaustu (USHMM) je základním dílem neonacistů, antisemitů a rasistů po celém světě. První svazek Hitlerovy knihy vyšel před 100 lety, 18. července 1925 v Berlíně, druhý díl o rok později.
V nenávistné a štvavé knize, jejíž titul v překladu znamená Můj boj, se budoucí nacistický vůdce radikálně vypořádal s událostmi svého dosavadního života i s globálními problémy své doby. Hitler ostře kritizoval hlavně demokratické politiky, za původce všeho zla označil „světové židovstvo“, které se podle něj snaží zničit árijskou rasu a uchvátit veškerou moc, a marxismus.
Podle Mein Kampf život znamená boj, ve kterém přežijí jenom ti nejsilnější. Rasy si nejsou rovny a bojují o vládu nad světem. Podle Hitlera je nadřazenou rasa bílá, jejím vrcholem je germánský lid, ztělesněný Árijci, kteří jsou neustále ohrožováni ostatními rasami. Němec jako nadřazená politická bytost se jednoho dne musí stát „vládcem světa“.
Tato vláda se nastolí válkou, jež představuje jediný prostředek k dosažení cíle – a to válkou proti nepřátelům německého lidu. Jejich území je třeba dobýt a získat životní prostor. Hrozbu pro Německo představují především Francie a bolševické Rusko, jež jsou „nakažené Židy“, a Hitler proti nim plánuje vést nemilosrdnou válku.
Už slova z první kapitoly Mein Kampfu jsou naprosto výmluvná: „Německé Rakousko se musí navrátit do velké německé vlasti. Až bude území říše pojímat všechny Němce a ukáže se, že se v něm nemůžou všichni uživit, pak se z potřeby tohoto lidu zrodí morální právo dobýt cizí země. Pak meč vystřídá pluh a z válečných slz se zrodí budoucí svět... Dnes je v Evropě 80 milionů Němců. Naše politika bude pokládána za dobrou jedině tehdy, pokud bude za sto let na tomto kontinentu žít 250 milionů Němců. Buď bude Německo světovou velmocí, anebo nebude vůbec.“
Hitler v knize opakoval myšlenky, které na přelomu 19. a 20. století kolovaly v krajně pravicových kruzích. Jejich základem byl primitivní sociální darwinismus a přesvědčení o nadřazenosti germánské rasy. Německý historik Joachim Fest tyto ideje kdysi trefně označil za „intelektuální suť 19. století“.
Rozvláčný, vágní
Renomovaný Hitlerův životopisec, anglický historik Ian Kershaw, k tomu napsal: „Po pádu třetí říše se dlouho myslelo, že Hitlerovo učení se omezuje na plané výkřiky demagoga prahnoucího po moci. Dnes všichni shodně uznávají, že za jeho chiliastickou vizí a nejasnými rysy stál komplex navzájem propojených myšlenek, které ať už jakkoli byly odporné a iracionální, v polovině 20. let vykrystalizovaly a zformovaly se v systém.“
Budoucí vůdce se nevyznamenal ani jako spisovatel. Text trpí rozvláčností, četným opakováním již jednou řečeného a řada pasáží je formulována vágním až nesrozumitelným způsobem. V důsledku toho představuje obtížně stravitelnou četbu i pro Hitlerovy obdivovatele.
Před 100 lety se vedle sebe v novinách poprvé ocitli Mussolini a Hitler |
„Největší záhadou třetí říše pro mne navždy zůstane, jak se kniha Mein Kampf směla, ba musela rozšiřovat na veřejnosti a jak přesto mohlo dojít k Hitlerově vládě trvající celých 12 let, třebaže tato bible nacionálního socialismu kolovala mezi lidmi již řadu let předtím, než se nacismus k moci dostal,“ napsal v roce 1947 filozof Viktor Klemperer.
Zpočátku byl ale Mein Kampf většinou přijímán s lhostejností či sarkasmem. Jako povšechná a svou vášnivostí až směšná kniha, kterou rozumně uvažující člověk považoval za hraničící se šílenstvím. Když se však dostavily první volební úspěchy nacistické strany, začalo se spekulovat o tom, co by Hitler dělal, kdyby se dostal k moci.
Hitler svou knihu napsal v cele v pevnosti Landsberg, kam se dostal po „hospodském puči“ a nezdařeném pokusu o převrat roku 1923 v Mnichově. Po propuštění z vězení v prosinci 1924 rozvláčný rukopis i s pomocí přátel několik týdnů zaníceně upravoval a vylepšoval. V červenci 1925 kniha vyšla v malém nakladatelství NSDAP, které vedl někdejší spolubojovník ze zákopů první světové války Max Amann. Právě on Hitlera přesvědčil, aby původní toporný název, Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti, nahradil stručným a úderným Mein Kampf (Můj boj).
Prodával se za 12 marek
Kniha se prodávala za 12 marek, což v té době nebyla malá částka, vyšla v nákladu 10.000 výtisků. Oba díly knihy byly později spojeny do jedné publikace o 700 stranách, kniha byla mimo jiné tištěna i na jemném papíru v kapesním formátu s tmavou obálkou. Podobala se bibli, „nacistické bibli“ - a přesně tak začal být Mein Kampf nejdříve odpůrci nacismu a brzy nato i jimi samými označován.
Když se stal Hitler v lednu 1933 kancléřem, začal náklad Mein Kampfu prudce narůstat – na konci roku se prodalo už přes milion výtisků – a kniha se záhy stala v třetí říši bestsellerem. Napomohlo tomu například i to, že od roku 1936 byla všemi radnicemi dávána jako dar novomanželům a výtisk Mein Kampfu mnohdy posloužil například i jako ocenění pro zaměstnance, studenty nebo vojáky.
Hitler je venku z vězení, před 100 lety zahájil cestu k moci |
Do podzimu 1944, kdy se přestal tisknout, vyšly v Německu desítky různých vydání. V každém novém dělali nakladatelé i sám autor stylistické, faktografické i ideové změny. Kniha vycházela v kapesní podobě, ale také vázaná v kůži či vytištěná na pergamenu (1942) nebo dokonce v Braillově slepeckém písmu. Do konce třetí říše bylo podle dostupných údajů celkově distribuováno přes 12 milionů výtisků.
Během norimberského procesu byla kniha mnohokrát citována a používána jako důkaz proti žalovaným válečným zločincům. Ti většinou přísahali, že o vůdcových záměrech nic nevěděli. „Byly napsány v Mein Kampfu už v roce 1925,“ dokládali jim spojenečtí prokurátoři.
Hitler napsal v roce 1928 pokračování Mein Kampfu, tzv. Druhou knihu, v níž podrobně vylíčil své plány v zahraniční politice a úmysl „dobýt na židobolševickém Rusku životní prostor“. Rukopis však nikdy nevyšel, text byl objeven až v roce 1958 v americkém Národním archivu mezi miliony stran dokumentů zabavených USA po skončení druhé světové války.
Další osudy knihy
Konec druhé světové války neznamenal konec šíření Mein Kampfu. Zásluhou extrémně pravicových nakladatelů vyšla kniha v roce 1950 v Mexiku, později pak v Itálii, Španělsku, Brazílii a v 60. letech v Argentině, Dánsku, Řecku i v dalších zemích. Několikrát vyšel v Rusku, po roce 2000 knihu vytiskli třeba i v Polsku, Chorvatsku, Indii a také v několika arabských a muslimských zemích. V Česku vyšel kompletní Mein Kampf v roce 2000 a stotisícový náklad se téměř celý vyprodal.
Hitlerův trest byl před 100 lety výsměchem. Soudci ho otevřeně obdivovali |
V Německu nesměl Mein Kampf od války vyjít až do roku 2015, kdy skončil copyright, který na toto dílo vlastnila z pověření americké okupační správy spolková země Bavorsko, a ta jeho vydání po celých 70 let nepovolila. Po čtyřleté práci však knihu hned v lednu 2016 vydal mnichovský Ústav pro soudobé dějiny – Mein Kampf historici opatřili úvodem, rejstříkem a pěti tisícovkami vědeckých komentářů a vysvětlivek.
Přesto vyvolal kritiku, Třeba známý německý historik Götz Aly v recenzi kritizoval, že kritické vydání může „přinejlepším poskytnout lexikální služby odborníkům“. Vydání se podle Alyho „obklopuje komentáři, jako by šlo o vytvoření sanitárního kordonu“, aniž by byla položena otázka, „proč právě morálně a intelektuálně vybavení předkové většiny dnešních Němců tak horlivě následovali Hitlera“.
V roce 2022 pak mnichovský Ústav pro soudobé dějiny (IfZ) zpřístupnil na internetu komentovanou edici Mein Kampfu.
