Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„V časných hodinách ranních bylo známo zvolení maršálka Hindenburga prezidentem již v celém světě.“
Takto začíná zpráva na titulní straně českých Lidových novin o výsledku druhého kola prezidentské volby v Německu, která se konala 26. dubna 1925. Šlo o historicky první přímou volbu hlavy státu v Německu.
První kolo proběhlo 26. března 1925, ale bylo neúspěšné – žádný z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu hlasů. Polní maršál Paul von Hindenburg, slavná vojenská osobnost císařské armády z první světové války, se tehdy voleb ještě neúčastnil. Do druhého kola už však vstoupil, a to navzdory počáteční neochotě kandidovat. Jako sedmasedmdesátiletý penzista nebyl nápadem stát se kandidátem pravice a monarchistů zpočátku příliš nadšený.
V neděli 26. dubna 1925 však Paul von Hindenburg uspěl. Získal 48 % hlasů, což mu ve druhém kole stačilo k vítězství nad hlavním soupeřem – katolickým kandidátem Wilhelmem Marxem, který obdržel 45 %. Třetím kandidátem byl komunista Ernst Thälmann se ziskem 6 %.
Lidové noviny přinesly den po volbě i první ohlasy z Německa: „První dojmy v říši z volby Hindenburgovy jsou ovšem rozdílné. Mezi demokratickými činiteli se tvrdí, že zvolení Hindenburgovo neznamená, že většina německého lidu hlasovala pro monarchii – zvítězilo prý jen velké jméno Hindenburgovo jako vůdce Německa.“
Z britských deníků pak Lidové noviny citují takto: „Zatím jediný Daily Chronicle míní, že hlavní příčinou takovéhoto výsledku volby je spíše nespokojenost většiny německého voličstva se zahraniční politikou rozhodujících činitelů než touha po návratu monarchie. Bojíme se, praví list, že zvolení Hindenburgovo bude se jeviti Francii ještě v horším světle. Volba tohoto válečného magnáta vypadá jako veřejná urážka. Není však porušením smlouvy. Volba odhaluje ducha německého charakteru, jemuž nedůvěřujeme.“
V prvních pěti letech Hindenburg vykonával svou prezidentskou funkci důstojně. Mnozí Němci ho tehdy označovali za „náhradního císaře“. On sám však ústavu Výmarské republiky velmi respektoval a do praktické politiky se příliš nezapojoval.
Horší časy však přišly začátkem třicátých let. Navzdory pokročilé senilitě ho politici v roce 1932 přesvědčili, aby kandidoval na prezidenta znovu – jako jediný, kdo může porazit Adolfa Hitlera. To se skutečně podařilo. Hindenburg Hitlera neměl rád; údajně o něm hovořil jako o „rakouském nebo českém kaprálovi“.
V situaci rostoucí politické krize a opakovaných voleb, které k ničemu nevedly, to byl nakonec právě Paul von Hindenburg, kdo 30. ledna 1933 jmenoval Adolfa Hitlera německým kancléřem. Sehrál tak důležitou – byť vedlejší – roli v nacistickém převzetí moci. Paul von Hindenburg zemřel během druhého funkčního období – 2. srpna 1934, pouhé dva měsíce před svými 88. narozeninami.
