Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvRekonstrukce a dostavba katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha patřila na začátku 20. století k nejambicióznějším stavebním projektům v zemi. Na Pražském hradě se v roce 1925 pracovalo naplno – republika chtěla dokončit chrám do září 1929, symbolicky k tisíciletému výročí zavraždění svatého Václava.
O to větší šok přinesla zpráva, která se objevila 28. listopadu 1925 na titulní straně Národních listů. Pražané, kteří kolem staveniště denně chodili, netušili, že velkolepá gotická stavba je ve skutečnosti ohrožena v samé své konstrukci. A že část klenby nad královskými hrobkami drží jen „zázrakem“.
Když hasili požár, osekal opravář nosná žebra
Kořeny katastrofy sahaly do roku 1757, kdy chrám poškodil požár. Shořely i varhany a klenutí bylo tak poškozené, že muselo projít opravou.
Opravář – jak už tehdy Národní listy slušně, ale ironicky naznačovaly – „své věci příliš nerozuměl. Nechápal, že gotická klenba stojí právě na žebrech. A tak plné dvě třetiny žeber, vše co vyčnívalo z líce klenby, osekal.“
„Tím snížil jejich nosnost na nulu. Aby dílo zkázy dokončil, zatloukl do rozpukaných zbytků žeber velké množství železných skob, vyplnil je dřevěným uhlím a vše zakryl štukem, který jen imitoval původní profil. Navenek klenba vypadala perfektně – uvnitř byla časovanou bombou. Ani odborníci netušili, jaké nebezpečí se tam skrývá,“ psal tehdy deník.
Hilbert zastavil práce. Zedníci žádali pojistku na život
Vše odhalil až Kamil Hilbert, nástupce Josefa Mockera a hlavní architekt dostavby katedrály. Když při průzkumu konstrukce roku 1925 narazil na „zmrzačená“ žebra, okamžitě pochopil rozsah hrozby.
Následoval striktní krok: okamžité zastavení všech prací na chrámu a převedení veškerých sil na zajištění klenby. Podle Národních listů byli dělníci tak vyděšení, že Hilberta prosili, aby je „...kromě úrazového pojištění dal pojistit i na život. Byli přesvědčeni, že někdo z nich opravu zaplatí smrtí.“
Zasahovalo se opatrně, po centimetrech. Až tehdy se ukázalo, jak velký zázrak je, že se klenba během desítek let nezřítila. „Díky prozíravosti dnešního stavitele dómu skončilo vše bez úrazu,“ uzavřel tehdy list.
Po stabilizaci klenby se mohly práce znovu rozjet, byť s výrazným zpožděním. Hilbertovo rozhodnutí zastavit stavbu stálo čas – plné tři čtvrtě roku. Přesto katedrála nakonec byla hotova v plánovaném termínu, v září 1929.
Datum nebylo náhodné: tehdy se připomínalo tisíc let od zavraždění svatého Václava. Tehdejší historici i veřejnost vycházeli z roku 929, zatímco dnešní bádání připouští spíše rok 935.
