Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvJan Grossman byl nejen významným režisérem, ale také překladatelem a teoretikem dramatu. Na gymnáziu maturoval za protektorátu v roce 1944 a po válce studoval na Filozofické fakultě UK srovnávací literaturu a estetiku. Během studia přispíval i do Mladé fronty.
První zásah režimu pocítil hned po únoru 1948. Kolegové ho po prověrkách vyhodili a skončit musel i v Národním divadle, kde působil jako lektor činohry. Odešel tedy do Brna do Státního divadla. Tam působil jako dramaturg a poprvé se také dostal k režijní práci.
V roce 1953 pak přešel do pražského Armádního uměleckého divadla E. F. Buriana, kde opět režíroval. Ve druhé polovině padesátých let si potom přidal redaktorskou práci v Československém spisovateli, kde redigoval díla Milana Kundery, Jana Skácela nebo Miloše Macourka. I z nakladatelství byl ale v roce 1958 propuštěn.
Současně ale startovala i jeho zlatá šedesátá léta. Spolupracoval třeba s Alfrédem Radokem. V roce 1961 nastoupil jako dramaturg a režisér do Divadla Na zábradlí. Brzy se tam stal uměleckým šéfem souboru. Až do okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kdy musel odejít, se tam podílel na jedné z nejvýznamnějších a nejdůležitějších kapitol dějin českého divadelnictví.
Za normalizace nesměl pracovat v Československu, režíroval tedy v Nizozemsku nebo Západním Německu, Švýcarsku a Rakousku, a to až do roku 1975, kdy mu komunisté sebrali pas.
Po roce 1975 pak následovaly české divadelní soubory: Západočeské divadlo v Chebu, Divadlo Vítězného února v Hradci Králové a částečně i liberecká Ypsilonka. Osmdesátá léta pak prožil v pražském Divadle S. K. Neumanna. Zásadový muž se po roce 1989 stal znovu uměleckým šéfem Divadla Na zábradlí, kde znovu uvedl hry Václava Havla.
Režisér Jan Grossman zemřel v Praze 10. února 1993.
