Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvSvůj klikatý život jednou herečka Jaroslava Adamová popsala slovy písně W+V - jednou jsi dole, jednou nahoře. Po válce ještě zažila Frejkovu éru na Vinohradech, hrála s Vlastou Burianem, s Janem Werichem excelovala v jednom z mála z jejích filmů, Kočár nejsvětější svátosti, později hrála třeba s Václavem Voskou či Irenou Kačírkovou.
Za své působení v dabingu získala Cenu Františka Filipovského, v roce 1997 dostala Cenu Thálie za celoživotní dílo a v roce 2001 byla vyznamenána medailí Za zásluhy.
Postavy, jimž na jevišti vdechla život, se divákům často vryly do paměti hloubkou pochopení niterné podstaty a plnokrevností. Mnohdy až mrazilo z hrdé pýchy, chladné zloby a vášně, kterou Adamová propůjčila sobeckým, panovačným a neúprosně tvrdým hrdinkám.
Herectví jako posedlost
„Jsem pro ně ochotna udělat všechno. Zbláznit se, mít hysterické záchvaty, ale stejně nakonec musím zahrát to, co autor napsal,“ řekla k tomu jednou.
„Pro mne znamená hrát něco tak nezbytného, že se to blíží určité posedlosti,“ přiznala někdejší členka Divadla na Vinohradech a dalších scén, naposled Městských divadel pražských. Celý život „dělala divadlo pro potěšení své a snad i jiných“. „Prostě jsem celý život pominutá divadlem,“ tvrdila herečka.
Když absolventka pražské konzervatoře Adamová začínala, hovořilo se o ní pro talent a zvučný hlas charakteristického zbarvení jako o budoucí tragédce, nástupkyni slavné Anny Iblové. Dramaticky vypjaté role patřily vždycky mezi její majstrštyky.
Za více než 60 let na scéně hrála kupříkladu Annu Kareninu, Hedu Gablerovou, Marii Stuartovnu či Aurélii v Bláznivé ze Chaillot anebo Alici z Play Strindberg. Vystupovala i ve Skleněném zvěřinci milovaného Tennessee Williamse, Sartrových Mouchách, Simonových Drobečkách z perníku či Dürrenmattově Návštěvě staré dámy a v Topolově Stěhování duší.
Ta od Frejky
Adamová v divadle zažila od roku 1946 ještě Frejkovu éru na Vinohradech, a když musel odejít, jako „jeho herečka“ šla i ona. Setkali se pak ještě krátce v Karlínském divadle, kde hrála i s Vlastou Burianem. Později si „tu ošklivou, zrzavou, expresionistickou, od Frejky zkaženou herečku“ vzal do divadla Jan Werich. Stala se pak jeho dobrou „katastrofální přítelkyní“, protože mu byla nablízku v dobách nepohody. Společný herecký koncert přibližuje dodneška Kočár nejsvětější svátosti.
V Městských divadlech pražských se stala vedle Václava Vosky, Ireny Kačírkové a dalších na dlouhá léta hvězdou souboru. Zvlášť Voskovi dělala často partnerku. „Hrát s ním něco, co třeba napsal Oscar Wilde, to byly ťukesy,“ vzpomínala ráda.
Na rozdíl od divadla byl film k Adamové často nevšímavý. Přesto z filmového plátna její hlas zazněl mnohokrát, když v dabingu namlouvala Jeanne Moreauovou, Sophii Lorenovou nebo Annu Magnaniovou.
V poslední části svého života se objevila kupříkladu v televizním filmu Společnice, kde měla za partnerku Tatianu Vilhelmovou, nebo ve snímku Želary Ondřeje Trojana. V jedné z posledních rolí ztvárnila babičku Alžbětu ve filmu Líbáš jako Bůh. Zemřela 16. června 2012 ve věku 87 let.
