Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvMladík z dobře situované rodiny Lemmon, který promoval na Harvardově univerzitě, mohl navázat na rodinnou tradici a stát se pekařským magnátem, raději však dal přednost herecké dráze. A rozhodně udělal dobře. Stal se totiž jedním z nejoblíbenějších poválečných amerických herců, rádi jej měli diváci i režiséři. Dostával role komediální i vážné. Před kamerou se Lemmon objevoval ještě dlouho po sedmdesátce, zemřel v červnu 2001 ve věku 76 let.
„S Jackem je radost pracovat,“ prohlásil kdysi režisér Billy Wilder, který s Lemmonem natočil pěknou řádku filmů, mimo jiné i americkou komedii 20. století Někdo to rád horké (1959). Wilder si cenil nejen herectví a píle, ale také Lemmonových lidských vlastností, při natáčení byl herec usměvavý a zábavný. „Vypadalo to, že hraje úplně přirozeně, bez námahy. I když se doma tvrdě připravoval, nebylo to v konečném výsledku vidět,“ vzpomínal Michael Douglas, občasný Jackův golfový spoluhráč.
Vidět Jacka Lemmona na plátně skýtá pro diváka dodnes neutuchající zážitek: rozesměje, rozpláče, donutí k zamyšlení – a hlavně nikdy nezklame. Neodolatelný byl zejména v rolích neurotických, mírně roztržitých hrdinů, které sužují strasti zlého světa. Prý se jim ve skutečném životě podobal. Dovedl však skvěle zahrát též role vážné, kde nebyl tím známým „dobrákem Jackem“. „Ve všem, co dělal, byl kousek geniality,“ obdivoval jeho herecké kreace Wilder.
Lemmonovo jméno a tvář budou pro většinu diváků asi navždy spojeny s komediemi a smíchem, zahrát však uměl i vážnější polohy. Na počátku své úspěšné kariéry ovšem natočil 15 veseloher v řadě a vypadalo to, že ulpí v jedné, byť velmi úspěšné herecké škatulce.
Lemmon to však nepřipustil a dokázal se postupně prosadit i rolemi psychologicky složitějšími. Ze sedmi nominací na Oscara za výkon v hlavní roli pak Lemmon obdržel pět za dramata a pouhé dvě za komedie.
Když chce herec uspět, musí být zranitelný, tvrdil Jack Lemmon |
První zlatou sošku dostal už na samém počátku filmové kariéry za vedlejší roli lenivého podporučíka Pulvera ve válečné komedii Pan Roberts (1955). Nominace získal i za basistku Daphne v Někdo to rád horké (1959) nebo za uťápnutého úředníčka v Bytu (1960), na vytouženého Oscara za hlavní roli však čekal až do půlky 70. let. Přinesla mu jej role krachujícího podnikatele Harryho Stonera v dramatu Zachraňte tygra (1973), podle mnohých nejlepší Lemmonův filmový výkon.
Mnohem typičtější však byly pro Jacka Lemmona přece jen komediální úlohy. Proslulou komickou dvojici tvořil už od poloviny 60. let s Walterem Matthauem.
Laskavý popleta Jack a bručoun Walter se poprvé sešli ve Wilderově Štístku (1966) a excelovali ještě v 90. letech, ať už ve dvou dílech komedie Dej si pohov, kámoši (1993 a 1995) nebo filmu Správná dvojka (1998). Na plátně se neustále hádali, jinak to prý byli přátelé, kteří 40 let neměli sporu.
