Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvDne 22. června 1926 přinesly České národní listy pozoruhodnou zprávu z tehdejšího Leningradu. Podle ní sovětská vláda nechala otevřít carské hrobky v Petropavlovské pevnosti.
Oficiálně se tak mělo stát kvůli historickému studiu, skutečný důvod ovšem měl být mnohem prozaičtější. Noviny tvrdily, že otevření hrobů přineslo státní pokladně nové bohatství, protože cennosti nalezené v rakvích už nebyly mrtvým vráceny.
Největší pozornost věnoval článek carevně Kateřině II. Před branami pevnosti se podle zprávy tísnily davy zvědavců a uvnitř zněly údery kladiv do kovových sarkofágů. Když byla otevřena rakev slavné panovnice, naskytl se údajně ponurý pohled.
„Mrtvola velké carevny nebyla balzamována dobře: tělo se úplně zhroutilo, obličej potahuje scvrklá kůže a jeho tvary nejsou více k rozeznání.“ Noviny pokračovaly ještě barvitěji: „Výborně zachovalá paruka sklouzla a mezi čelem a okrajem paruky lze vidět císařovnin hustý bílý vlas.“ Na rukou prý zůstaly navlečené prsteny s obrovskými diamanty.
Nechyběla ani další senzace. Dlouhá léta se vyprávělo, že car Alexandr I. svou smrt pouze předstíral a zbytek života strávil jako prostý mnich. Otevření jeho rakve mělo podle novin tuto legendu potvrdit. „Tato pověst se potvrdila: rakev cara Alexandra I. byla prázdná.“
Vrchol článku však přišel až s otevřením rakve Petra Velikého. „Otevření rakve s tělesnými pozůstatky Petra Velikého nahnalo dělníkům hrůzu, když zřeli tahy obrovského muže, jenž po 200 letech spánku vyhlížel, jako by před několika dny zemřel.“ A ještě dramatičtěji pokračovala další věta: „Začli se v děsu křižovati. Tvář carova budí děs, tahy jsou znatelně staženy bolestí.“
Příběh zněl natolik působivě, že mu tehdy uvěřila řada evropských novin. Dnes však historické prameny podobnou událost nepotvrzují. Zpráva patrně vznikla mezi ruskými emigranty a postupně se proměnila v mezinárodní senzaci, kterou média převzala bez ověření.
Není přitom těžké pochopit proč. Od vyvraždění rodiny posledního cara Mikuláše II. uplynulo jen několik let a bolševický režim byl v očích mnoha Evropanů symbolem brutality a ničení starého světa. Představa, že nová moc otevírá hrobky svých předchůdců a odnáší z nich poklady, působila zcela uvěřitelně. Čtenáři tak před sto lety dostali příběh, který měl všechno: mrtvoly, poklady, tajemství i revoluci. Jen jeden podstatný detail mu zřejmě chyběl – pravda.
