Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvPro vítězství v následujícím druhém kole byla zapotřebí už jen relativní většina, kdy vyhrává kandidát s největším počtem hlasů. Uspěl nakonec německý generál a politik Paul von Hindenburg.
Jak se stal prezidentem?
Hindenburg, respektovaný válečný hrdina z první světové války, se do funkce prezidenta Výmarské republiky dostal tak trochu proti své vůli – ač zprvu odmítal vstoupit do politiky, nakonec se nechal přemluvit stoupenci konzervativně monarchistických kruhů a přímou volbu prezidenta v roce 1925, resp. její druhé kolo, vyhrál.
Jeho zvolení mělo řadu kritiků, například německý filozof Theodor Lessing publikoval článek, ve kterém Hindenburga popsal jako nevýrazného, bezzásadového a poslušného muže, který byl využit jako zástěrka zlověstnými politickými silami.
Jako prezident se snažil být nadstranický a držet se republikánské ústavy, čímž zklamal naděje monarchistických kruhů. V roce 1931 se Hindenburg poprvé sešel s Hitlerem, podle historiků pojal k němu velkou nechuť a nazýval ho „rakouským kaprálem“.
Na jaře 1932 se konaly druhé přímé prezidentské volby v Německu, ve kterých kandidovali jak Hindenburg, tak i Hitler, a Hindenburg zvítězil. Po prezidentských volbách Hindenburgova strana vyjednala s Hitlerem „gentlemanskou“ dohodu, že pokud znovuzvolený prezident vypíše parlamentní volby, v nichž se očekávalo vítězství nacistů, bude Hitler podporovat prezidentskou vládu.
Hindenburg několikrát prohlásil, že Hitlera by kancléřem nikdy nejmenoval. Když však Hitlerova NSDAP v červenci 1932 volby vyhrála, nejprve odmítal Hitlerovy požadavky, nakonec se však dal přesvědčit svým okolím, a Hitlera do funkce v lednu 1933 jmenoval. Ten pak požádal o vypsání nových voleb do říšského sněmu, které se konaly v březnu 1933 a nacisté je přesvědčivě vyhráli. Posléze byla nacistická diktatura oficiálně schválena sněmem, který přijal zákon zakazující všechny politické strany kromě NSDAP.
Rodák z polské Poznaně
Hindenburg se narodil 2. října 1847 v polské Poznani (německy Posen), která ovšem tehdy byla součástí Pruska, do rodiny pruského aristokrata Roberta von Beneckendorff und von Hindenburg.
Absolvoval kadetské školy a poté působil v armádě, mimo jiné se zúčastnil bitvy u Hradce Králové (1866) a prusko-francouzské války (1870-71). Sloužil v různých vysokých armádních funkcích a v roce 1911 odešel z pozice velícího generála do výslužby.
Po vypuknutí světové války byl opět povolán a stal se jednou z vůdčích postav německé armády i politiky. Po zničení dvou ruských armád v bitvách u Tannenbergu a na Mazurských jezerech (obě 1914) se stal národním hrdinou a byl jmenován polním maršálem. V roce 1916 převzal vrchní velení pozemních sil, které mělo stále větší politický vliv.
Na konci války organizoval návrat a demobilizaci armády, v létě 1919 pak odešel na odpočinek a dále nevyvíjel ani politickou činnost. Vítězné mocnosti ho zařadili na seznam válečných zločinců.
Do politiky se vrátil až v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 1925. V úřadě prezidenta zůstal až do své smrti, ke konci politické kariéry byl vzhledem ke stáří a nemocem velmi zmatený. Zemřel ve svém domě v Neudecku ve východním Prusku (nyní polský Ogrodzieniec) dva měsíce před svými 87. narozeninami.
