Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvSkopečka si pamětníci asi nejvíce vybaví z populárního seriálu Jaroslava Dietla a Jiřího Hubače z 60. let Tři chlapi v chalupě, v němž s Lubomírem Lipským a Ladislavem Trojanem ztělesnili svéráznou rodinu Potůčkových, která hospodařila bez žen.
„Ten seriál byl ze života a byl pravdivý. Jinak by ho lidi tak nepřijali,“ vzpomínal před lety Skopeček. „Tehdy ho dávali, tuším v pondělí a ve středu, a ulice byly prázdné, každý se koukal,“ dodal „otec“ Potůček.
S Lubomírem Lipským a Ladislavem Trojanem si Skopeček zahrál v nestárnoucí komedii Tři chlapi v chalupě.
Ze spousty filmů, v nichž Skopeček hrál, lze připomenout snímky Dobrý voják Švejk, Vyšší princip, Kdo chce zabít Jessii?, Tři chlapi na cestách (volné pokračování seriálu), Marečku, podejte mi pero, Dobří holubi se vracejí, Bobule nebo Vrásky z lásky. Účinkoval v pohádkách S čerty nejsou žerty, Císař a tambor nebo Peklo s princeznou, objevil se i v televizních seriálech Pan Tau, Byl jednou jeden dům, Návštěvníci, Vlak dětství a naděje, Život na zámku nebo Hospoda.
Skopeček se narodil 19. září 1925 v severočeských Litoměřicích, pocházel ze živnostnické rodiny. Na otcovo přání nejdříve vystudoval obchodní školu, od dětství jej však velmi lákalo divadlo, obdivoval prostředí cirkusu. Když v roce 1942 neuspěl u přijímacího řízení na pražskou konzervatoř, začal pracovat v továrně.
Koncem druhé světové války Skopeček kvůli svému částečně židovskému původu prošel dvěma koncentračními tábory v Německu. Při převozu z tábora Kleinstein do Osterode, při kterém těžce onemocněl, poprvé potkal Oldřicha Nového, který mu prý zachránil život. „Dostal jsem strašnou horečku. On mne neznal, ale přišel ke mně, dal mi nějaké prášky, zabalil do deky a staral se o mne, abych se vypotil. Jsem přesvědčen, že mi zachránil život,“ řekl před lety médiím.
Divadelní i filmové role
Po osvobození vystřídal angažmá v několika moravských divadlech, působení v Horáckém divadle v Jihlavě bylo pro něj památné i osobně – seznámil se zde s budoucí manželkou Věrou Tichánkovou. Po návratu do Prahy započal kariéru v Městském oblastním divadle Žižkov, z něhož v roce 1949 vzniklo Divadlo S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou). Skopeček stál u zrodu libeňské scény a „periferii“ zůstal věrný až do důchodu.
Ztvárnil zde řadu zajímavých rolí, za skvělé období považoval zejména 60. a pozdější léta, kdy na Palmovce našli útočiště významní režiséři, vyhození za normalizace ze scén v centru Prahy, jako byli Otomar Krejča nebo Jan Grossman.
V roce 2000 vydal Skopeček k půlstoletému jubileu divadla v Libni knihu vzpomínek s názvem Bylo nebylo. Co se o herci ví poněkud méně, je fakt, že sám byl autorem šesti divadelních her a několika rozhlasových dramatizací.
S o pět let starší Tichánkovou tvořil Skopeček výjimečně stabilní herecké manželství, které přetrvalo 66 let. Spojoval je mimo jiné humor i trpká válečná zkušenost. Tichánková, držitelka ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, zemřela v roce 2014 ve věku 93 let. Ovdovělého Skopečka v nelehké situaci podržela dcera Marie, která trvale žije ve Francii. Bolestnou ranou pro něj před lety bylo i úmrtí vnučky, radost do života mu naopak vnášeli pravnoučata.
Jan Skopeček a Věra Tichánková na cenách Thálie (22. března 2003)
Složitým obdobím si Skopeček prošel i poté, co se jeho jméno objevilo ve svazcích někdejší komunistické Státní bezpečnosti (StB) mezi jejími údajnými spolupracovníky. Herec se poté domáhal očištění svého jména. „Kdo mne těch čtyřicet let znal, dovede si představit, jaký jsem asi byl fízl. A kdo mne neznal, ať mi políbí,“ řekl k tomu Skopeček kdysi pro Lidové noviny. V roce 2005 rozhodl pražský městský soud, že herec byl v evidenci StB veden neoprávněně.
V roce 2011 získal Skopeček v Přelouči cenu za celoživotní mistrovství v dabingu. O dva roky později byl oceněn na Novoměstském hrnci smíchu za nezapomenutelné role v komediích. V roce 2017 obdržel od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy I. stupně o stát v oblasti umění.
