Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvSvětlovlasý šíp, jak se Di Stéfanovi v dobách jeho největší slávy přezdívalo, dovedl v 50. a 60. letech minulého století Real Madrid k osmi domácím titulům, pěti triumfům v PMEZ v řadě i k zisku Interkontinentálního poháru. Dvakrát získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy a v rámci padesátiletého výročí UEFA byl vyhlášen největší osobností španělské fotbalové historie.
Rodák z Buenos Aires přitom přišel do Španělska až v 27 letech, kdy už měl na kontě dva argentinské a tři kolumbijské domácí primáty či vítězství na Copě América v dresu Argentiny. Z působení v klubech River Plate, Huracán a Millionarios Bogotá si do Evropy přivezl pověst dirigenta týmu i skvělého střelce.
Nárok na Di Stéfana si dělaly oba nejslavnější španělské celky Real Madrid i FC Barcelona, nakonec uspěl Real. V dresu „Bílého baletu“ strávil „Don Alfredo“ 11 sezon a když v roce 1964 odcházel do Espaňolu Barcelona, měl na kontě 216 ligových gólů a 49 úspěšných zásahů v PMEZ včetně sedmi finálových. Všechny rekordy překonali jeho nástupci až po mnoha letech.
Na reprezentační úrovni se držiteli Zlatého míče z let 1957 a 1959 tolik nedařilo. Za Španělsko sice nastřílel 23 branek v 31 zápasech, avšak nikdy si nezahrál na mistrovství světa či Evropy. Nejblíže k tomu měl na MS 1962 v Chile, kde nakonec do hry nezasáhl kvůli zranění a neshodám s trenérem Herrerou, což byl jeden z hlavních důvodů brzkého španělského vyřazení.
„V Chile jsme měli vynikající tým, ale já jsem nehrál. Při vší skromnosti jsem byl dirigent, který týmu chyběl. Zranění zhatilo všechny mé plány. Bylo mi 36 a zápasy jsem pouze sledoval z hlediště spolu s Pelém, který byl rovněž zraněn,“ hořce vzpomínal na promarněnou šanci Di Stéfano.
Když v roce 1966 pověsil tehdy čtyřicetiletý osminásobný král ligových střelců kopačky na hřebík, mnoho lidí včetně legendárního Pelého ho považovalo za nejlepšího světového hráče všech dob. „Velikost Di Stéfana se projevila tím, že pokud hrál ve vašem mužstvu, měl jste vlastně dva hráče na každém místě,“ ocenil celoplošný přínos svého dlouholetého spoluhráče Miguel Muňoz, který později proslul i jako úspěšný kouč.
U fotbalu Di Stéfano zůstal jako trenér Elche, Boky Juniors, River Plate, Vallecana nebo Sportingu Lisabon. Největší úspěchy slavil s Valencií, s níž vybojoval ligový titul a v roce 1980 rovněž triumf v PVP. V 80. letech vedl i svůj milovaný Real, na jehož lavičku se nakrátko vrátil i o desetiletí později a nakonec byl jmenován jeho čestným předsedou. V roce 2014 utrpěl den po svých 88. narozeninách další infarkt a 7. července zemřel.
