Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvBerlín kromě své západní hranice, určené Versailleskou smlouvou, potvrdil i demilitarizaci Porýní. Zároveň byly podepsány i arbitrážní smlouvy Německa s Československem a Polskem. Všechny jejich případné spory měly být nadále řešeny před mezinárodní komisí.
17. října 1925 o dohodách referovaly Národní listy: „Včerejší závěrečná schůze konference byla opět zahájena o půl šesté hodině večerní a velký dav lidu obklopoval soudní budovu, kde konference zasedá. Již při svém příchodu byli delegáti hlučně pozdravováni. Na konci schůze četní delegáti přistoupili k oknu a byli uvítáni bouřlivým potleskem a hlučným voláním hurá. Silnější a nápaditější byl potlesk, když se objevil Mussolini.“
Hlavními architekty locarnských dohod byli německý ministr zahraničí Gustav Stresemann a francouzský premiér Aristide Briand, kteří za jejich uzavření získali v roce 1926 Nobelovu cenu míru.
Francie dostala díky Locarnu bezpečnostní záruky, Německo se naopak vymanilo z dlouholeté mezinárodní izolace a o rok později vstoupilo do Společnosti národů.
Jedinou skvrnou na dohodách bylo, že neřešily otázku německé východní hranice. Berlín si tím ponechal volné ruce k její budoucí revizi.
Ukázka z Pamětí Edvarda Beneše o meziválečných mírových konferencích:
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle Národních listů s tím ale tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, který zastupoval v Locarnu Československo, neměl problém, což se zpětně ukázalo jako hrubé podcenění situace: „Ministr, doktor Beneš, ujav se slova, vyložil smysl politických klauzulí arbitrážní smlouvy s Německem, jmenovitě smysl a význam ustanovení, že všechny spory mezi oběma státy mají být řešeny smírně a nikoliv cestami násilnými.“
„Československo-německá arbitrážní smlouva liší se právě jen tím od arbitrážních smluv západních, že politické klauzule ve východních smlouvách nejsou a byly pojaty do rýnského paktu. Podle ujištění doktora Beneše také němečtí delegáti v Locarnu garantovali, že otázku německé menšiny v Československu nepokládají za téma mezinárodní.“
Evropa se tedy po Locarnu v říjnu 1925 opájela nadšením a diplomatickým optimismem. Na pár let skutečně zavládl mír a situace byla klidná. Všechna locarnská ujednání však nakonec smetl ze stolu německý diktátor Adolf Hitler.
