Jeho civilní herectví založené na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy se stalo vzorem celým generacím, ale cestu k divákovi si zpočátku hledalo jen velmi obtížně. Na jevišti Národního divadla totiž ve Vojanových začátcích převládal ještě romantický deklamační styl.
Eduard Vojan se narodil 5. května 1853 na pražské Malé straně v rodině úředníka, který ale neměl pochopení pro synovu vášeň k divadlu. A tak v 16 letech utekl Eduard z domova ke kočovné divadelní společnosti. V kamenném divadle začal hrát v roce 1881 v Plzni, později přešel do Švandova divadla v Praze. O sedm let později se stal členem souboru Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti.
Když v květnu 1920 v 66 letech zemřel, odešlo s ním i jeho herectví - to totiž nikdy nebylo zachyceno filmem, jemuž se Vojan záměrně vyhýbal, stejně jako hostování na zahraničních scénách. Pohřeb za účasti prezidenta T. G. Masaryka se konal dne 3. června 1920. Jeho manželka Růžena, se kterou měl dvě dcery, zemřela o 26 let později, v prosinci 1946.
