Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvČao C’-jang se narodil 17. října 1919 do rodiny bohatého statkáře. Už v dětství se mu zalíbila bolševická ideologie. Ve svých třinácti vstoupil do řad komunistické mládeže a o šest let později do Komunistické strany Číny.
Byl příliš mladý na to, aby se účastnil legendárního Dlouhého pochodu, kde se zrodila hvězda Mao Ce-tunga. Do bojů se zapojil až ve druhé světové válce. Po ní začal stoupat po stranickém žebříčku v provincii Kuang-tung.
Vzestupy a pády
Během kulturní revoluce však upadl v nemilost a byl obviněn ze spiknutí s cílem vrátit se ke kapitalismu. Rehabilitace se dočkal v roce 1971. Krátce nato se stal členem ústředního výboru strany a dostal za úkol postavit hospodářsky na nohy důležitou provincii Sečuán.
Jeho reformy brzy slavily úspěch, stal se vedoucím stranickým tajemníkem provincie a následně pronikl i do klíčového centrálního orgánu – politického byra ústředního výboru. V roce 1980 byl zvolen čínským premiérem a o sedm let později generálním tajemníkem ústředního výboru.
V čele strany
Ve vedení strany se přidal na stranu reformátorů. Chtěl Čínu ekonomicky otevřít světu a podporoval i vnitrostátní a vnitrostranické změny. V ekonomické transformaci a modernizaci země se shodoval s tehdy nejvlivnějším mužem Číny, mocným Teng Siao-pchingem. Ten ale o vnitřních politických reformách nechtěl ani slyšet, což oba muže postavilo proti sobě.
Rozpory ve stranickém vedení naplno vyvrcholily během studentských protestů na jaře 1989. Demonstranti na náměstí Nebeského klidu požadovali po dubnové smrti bývalého reformisty a generálního tajemníka strany Chu Jao-panga demokratizaci společnosti. Do Pekingu ve stejné době zavítal také Michail Gorbačov, jehož návštěva studenty povzbudila.
Čao C’-jang se pokusil nepokoje uhasit a osobně demonstranty navštívil. S megafonem v ruce a slzami v očích je přesvědčoval o nutnosti ukončení protestu. Dobře si uvědomoval, že strana je rozhodnuta jednat a proti studentům tvrdě zakročit, čemuž chtěl osobní intervencí předejít.
Konec kariéry a domácí vězení
Demonstranti ale v protestech pokračovali. Den poté, 20. května 1989, vyhlásila čínská vláda stanné právo a v hlavním městě začal platit výjimečný stav. Čao byl zadržen, sesazen ze všech funkcí a bylo mu nařízeno domácí vězení.
Během následného zásahu čínské armády na náměstí Nebeského klidu zemřely stovky, podle neoficiálních informací až tisíce lidí. Politickým reformám definitivně odzvonilo, ale těch ekonomických se Teng nezřekl a jeho následovníci v nich pokračují dodnes.
Čao svým osudem připomíná vůdce maďarského povstání z roku 1956 Imreho Nagye, a ještě více československého reformního lídra Alexandra Dubčeka. V závěru svého života trpěl mnoha chorobami, které postihly jeho dýchací i kardiovaskulární systém. Zemřel 17. ledna 2005 po několikanásobném záchvatu mrtvice.
