Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Stačí u úředníka přesazení z jednoho města do druhého a z bydlícího stane se nebydlící.“ Takto popisují Národní listy před 100 lety realitu, která tehdy svírala Československo. Otázka „kde nalézti byt?“ se podle listu stávala téměř nerozřešitelným problémem nejen pro mladé rodiny, ale i pro zaměstnance státu a dělníky.
Bytová krize podle novin ochromovala přirozený pohyb lidí. Dělník, který před válkou pracoval v Košířích a nyní našel práci ve Vysočanech, musel dál bydlet na druhém konci Prahy a denně ztrácel hodiny dojížděním.
Úředník zaměstnaný kdysi v Libni zůstával ve stejném bytě, i když pracoval na Smíchově – výměna bytu byla prakticky nemožná. Mnozí proto dojížděli do Prahy vlakem z okolních obcí, někdy i ze vzdálenějších míst, podobně jako dnes.
Podle Národních listů nebyla bytová krize jen technickým či sociálním problémem. „Je stále větším a větším zdrojem lidské nespokojenosti,“ psal list, a varoval, že její důsledky zasahují celou společnost a ovlivňují politické smýšlení. Jako důkaz uváděl výsledek posledních voleb: téměř milion hlasů pro komunisty, prý převážně od lidí frustrovaných vlastní bytovou situací.
Nedostatek bytů byl označen za palčivý problém republiky. A závěr zněl téměř programově: parafrází myšlenek prezidenta Masaryka vyzývaly Národní listy ke klidné, upřímné analýze a k soustředěné nápravě bytových poměrů. Se stejnou naléhavostí, s jakou o bydlení mluvíme dnes.
