Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvPsal se 16. červen 1925, když se na černomořském pobřeží Krymu otevřely brány prvního pionýrského tábora Sovětského svazu – slavného Artěku. Původně vznikl jako sanatorium pro děti s tuberkulózou, ale brzy se proměnil v klíčovou výkladní skříň komunistické péče o mládež.
Tábor vyrostl nedaleko města Gurzuv. Brzy se stal symbolem výběrové péče pro „nejlepší“ – pro pionýry ze všech koutů Sovětského svazu a později i jeho satelitů. Od padesátých let tak na Krym mířily i děti z Československa.
Pobyt v Artěku byl snem mnoha dětí, ale vybraná hrstka se sem dostala většinou za horlivou aktivitu, oddanost ideálům a účast v soutěžích. Například ještě v roce 1989 soutěžili pionýři v klání nazvaném „Pionýrská seč“, které určovalo, kdo pojede na tábor snů.
Realita ovšem nebyla jen růžová. Podle pamětníků panoval v Artěku přísný režim. Budíček v půl sedmé, dopolední čtyřhodinová výuka i během prázdnin, polední klid, odpolední „mimoškolní činnost“ a večerka přesně ve 21 hodin. K tomu nesčetné nástupy v pionýrských krojích, společné pochodování i ideologická výchova. V mnohém připomínal Artěk spíše vojenský výcvik než letní tábor.
Zlaté časy tábora přišly až v 60. letech, kdy Sovětský svaz vkládal do Artěku obrovské prostředky a prestiž. Po rozpadu SSSR přešel tábor pod ukrajinskou správu a měl sloužit i novým účelům – například jako sportovní centrum. Legendární tyčkař Sergej Bubka měl velké plány, ty se však nikdy plně nenaplnily.
V roce 2014, po ruské anexi Krymu, přešel Artěk opět pod správu Moskvy. A přestože se změnila geopolitika i režimy, myšlenka výběrové rekreace elitních dětí pokračuje dál. Ruské státní investice proudí do areálu i nadále a Artěk zůstává symbolem výchovy „vybraných“ – tentokrát pro novou generaci ruské mládeže.
