Vystudoval Královskou vojenskou akademii v Káhiře a kariéru v armádě zahájil v Súdánu v hodnosti podporučíka. Tam se seznámil s Gamálem Násirem, s nímž založil ilegální skupinu Svobodných důstojníků.
Cílem hnutí bylo osvobození Egypta od britské okupace, svržení zkorumpované monarchie a založení nezávislé republiky. Pozdější kritici mu vyčítali sympatie k nacistické politice a německé armádě za druhé světové války. Sadat však rozhodně nacistou nebyl. Pouze hledal možné spojence, kteří by Egypt pomohli osvobodit z britského područí. Za své aktivity byl za války vězněn.
Po státním převratu Svobodných důstojníků a svržení krále Farúka I. se několik let věnoval propagandě v egyptských médiích. Později se stal předsedou parlamentu a v roce 1969 ho Gamál Násir jmenoval svým viceprezidentem. Po Násirově smrti byl lidovým hlasování s podporou 90 procent hlasů zvolen novou hlavou státu.
V zemi tehdy ještě dozníval šok z výrazné vojenské prohry s Izraelem v šestidenní válce v červnu 1967. Sadat po tajné dohodě se Sýrií napadl 6. října 1973 židovský stát a zprvu dosáhl v Jomkipurské válce četných úspěchů, nicméně Izrael nakonec vojensky zvítězil. Válka však paradoxně oba státy sblížila a přivedla je k jednacímu stolu.
Zatímco Násir sympatizoval s politikou sovětského svazu a pozval do Egypta tisíce sovětských poradců, Sadat se snažil výrazněji komunikovat se západními velmocemi. Nechal uvěznit řadu svých levicových oponentů a propustil z vězení tisíce islámských fundamentalistů.
Následně zahájil ekonomickou a politickou liberalizaci nazvanou infitah, otevřené dveře, kterou se pokusil spojit egyptský způsob života se Západem a dát režimu demokratickou tvář. Následně ze země vypověděl sovětské poradce.
Jeho politiku podporovaly zejména bohatí Egypťané. Vznikla tak nová oligarchie, která byla trnem v oku chudých vrstev společnosti, mezi nimiž začínal bujet islámský fundamentalismus. Stranou nezůstala ani Sadatova rodina. Jeho bratr se brzy stal jedním z nejbohatších Egypťanů a veřejnost kritizovala i jeho manželku, která byla hostitelkou opulentních večírků a přepychových společenských událostí.
Anvar Sadat jako první nejvyšší představitel arabských států ve dnech 19. až 20. listopadu 1977 oficiálně navštívil Izrael. Izraelský premiér Menachem Begin ho přivítal v Tel Avivu na Ben Gurionově letišti, kde si oba za přítomnosti velkého množství fotografů potřásli rukama. Sadat vystoupil se svým projevem také v Knessetu v Jeruzalémě.
Nečekaná Sadatova návštěva Izraele přispěla k podpisu mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem, který proběhl v březnu 1979. Sadat s Beginem obdrželi za mírové snahy Nobelovu cenu míru.
Celý arabský svět však smlouvu odsoudil a Egypt byl exkomunikován z Ligy arabských států i dalších arabských organizací.
Poslední roky Sadatovy vlády byly poznamenány pouličními nepokoji a řadou obvinění z korupce. Obliba egyptského prezidenta se na začátku osmdesátých let snížila na minimum. 6. října 1981 byl Sadat zavražděn. Stalo se tak v přímém televizním přenosu v Káhiře během vojenské přehlídky, která oslavovala úspěch operace Badr v Jomkipurské válce.
Kromě prezidenta bylo radikálními islamisty zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa koptské pravoslavné církve. Dalších 28 lidí bylo zraněno, a to včetně viceprezidenta a jeho pozdějšího nástupce Husního Mubaraka.
Skupina atentátníků byla vedena poručíkem Chálídem Islambulím. Ten následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti.
