Alexandr Solženicyn poukázal na zrůdnosti sovětské totality

  0:05aktualizováno  0:05
Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému, kterou okusil na vlastní kůži. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno odhalil ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Po návratu z nuceného exilu na Západě zpět do vlasti ale bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu. Od narození Solženicyna, který si kvůli perzekuci komunistického režimu nemohl v roce 1970 osobně převzít Nobelovu ceru za literaturu, uplyne 11. prosince 100 let.

Solženicyn se narodil 11. prosince 1918 v lázeňském městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu. Na konci druhé světové války, v níž bojoval jako důstojník dělostřelectva a byl dvakrát vyznamenán, byl za kritické poznámky v korespondenci na adresu sovětského vedení zatčen a na osm let skončil v nechvalně proslulém trestném táboře Gulag (Hlavní správa táborů (Glavnoje upravlenije lagerej). V roce 1953 byl ze zdravotních důvodů propuštěn (rakovinu se podařilo vyléčit), další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu.

V době přechodného tání za vlády Nikity Chruščova vydal v roce 1962 povídku Jeden den Ivana Děnisoviče, která byla prvním uměleckým dílem z prostředí sovětských koncentračních táborů legálně publikovaným v tehdejším SSSR. Dílo triumfálně obletělo celý svět a Solženicynovi zajistilo světový obdiv.

Po nástupu Leonida Brežněva do Kremlu v roce 1964 se ale situace začala zhoršovat. Solženicyn začal publikovat v rodícím se samizdatu a v zahraničí a konfrontace se sovětskou mocí se zostřovala. V roce 1969 ho vyloučili ze Svazu spisovatelů a v roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu, ocenění si však kvůli obavám, že mu vláda nedovolí návrat do vlasti, nepřevzal. V této době byl totiž již silně konfrontován se sovětskou mocí, která mu zabavila několik rukopisů, a udělení ceny tehdejší SSSR kritizoval jako nepřátelský čin. Cenu převzal až o čtyři roky později, když byl zbaven občanství a násilně vypovězen.

V roce 1973 vyšel v emigrantském vydavatelství YMCA-press v Paříži první ze tří dílů Souostroví Gulag. „Věnováno všem, jimž život nestačil, aby o tom vyprávěli. A nechť mi odpustí, že jsem všechno neviděl, na všechno si nevzpomněl a všechno nevytušil,“ uvedl autor v předmluvě k dílu, které psal v 50. a 60. letech. Význam publikace Souostroví Gulag byl nedozírný. Byl jedním z posledních úderů naivním představám, které o Sovětském svazu stále chovali někteří západní intelektuálové. 

Popis vězeňského systému od zatčení přes soud, vězení až po vyhnanství byl tak silný nejen ohromujícími čísly popravených, mučených a týraných, ale také brilantním zachycením nesčetných příběhů lidí v tomto pekle držených. Česky vyšlo Souostroví Gulag oficiálně v roce 1990, předtím vyšlo v exilu, v curyšském nakladatelství Konfrontace v roce 1974 a 1976.

Po zveřejnění výzvy Nežít ve lži byl Solženicyn v únoru 1974 zatčen, zbaven občanství SSSR a vypovězen na Západ. Jednalo se o první vypovězení občana SSSR od Lva Trockého v roce 1929. Poté žil pak v Německu, ve Švýcarsku a v roce 1976 se usadil v americkém státě Vermont. Postupně na Západě vyšly všechny jeho romány Souostroví Gulag, V kruhu prvním, Rakovina. Po okupaci Československa v roce 1968 prohlásil, že „je ostudné být Sovětem“.

Do Ruska se vrátil v roce 1994. Jeho návrat byl velkou událostí. Solženicyn nejprve přiletěl do Vladivostoku a poté dva měsíce putoval po Rusku vlakem. Do Moskvy dorazil 21. července.

K vývoji ve vlasti ale zůstal kritický. Vydal několik esejů o budoucnosti své země a v roce 2000 publikoval svou poslední velkou práci Dvě stě let pospolu o postavení židů v ruských dějinách a jejich roli v bolševické revoluci. Tehdy se musel bránit nařčení z antisemitismu, které se objevilo v tisku.

Solženicyn zemřel v srpnu 2008 ve věku 89 let na infarkt. Byl dvakrát ženatý, z druhého manželství měl tři děti. Jeden z jeho synů Ignat Solženicyn (46), úspěšný pianista a dirigent, bude dnes dirigovat ve Velkém divadle premiérové představení opery podle Solženicynova románu Jeden den Ivana Děnisoviče.

Autor:

Před 100 lety v jiný den

11
prosinec
1918

Nejzajímavější

Lidovky.cz

Nejčtenější

Scéna jako z hororu. Na střeše mrakodrapu vrtule rozsekala cestující

Havárie vrtulníku N619PA na střeše budovy PAN AM 16.5. 1977

Části zdeformované vrtule se do ulic New Yorku řítily jako smrtící neřízené projektily. Vrtulník společnosti New York...

Třímachový zabiják letadlových lodí Suchoj T-4 byl velkým žroutem rublů

Suchoj T-4

Historie letectví se pozoruhodnými stroji jenom hemží. Jedním takovým byl i sovětský bombardér Suchoj T-4. Vznikl pouze...

Osudový omyl. První a poslední přistání proudového letadla v Olomouci

MiG-21F trupového čísla 0618 s nímž v Olomouci tragicky havaroval kadet Omran...

Bylo mu 23 let, když se u Přerova učil létat na vysoce výkonném letounu Mig-21F. Podcenil však zadání úkolu a při...

Kilogram má novou definici. Jeho fyzická podoba ztratila 50 mikrogramů

Kopie originálu kilogram z Paříže v americké laboratoři Sandia. Podobné vzory

Od 20. května začala platit nová definice kilogramu. Ta již nebude mít fyzickou podobu, ale bude odvozená od pevné...

Jarní aktualizace Windows 10 je ke stažení. Microsoft se moc nepředvedl

Světlý motiv v jarní verzi Windows 10  2019

Microsoft uvolnil ke stažení velkou jarní aktualizaci Windows 10. Nečekejte však žádné velké změny. Většina se odehrála...

Další z rubriky

Československo bude sousedit s Rumunskem, rozhodlo se ve Versailles

Československo bude sousedit s Rumunskem, rozhodlo se ve Versailles

12. května 1919 se v Paříži rozhodlo o tom, že Československo bude mít společnou hranici s Rumunskem. Ve stejný den se...

Před 100 lety se v Turecku zrodila Atatürkova hvězda

Před 100 lety se v Turecku zrodila Atatürkova hvězda

Právě před 100 lety zahájili Turci svůj krvavý boj za nezávislost. Válka s Řeckem měla trvat dlouhé 4 roky. V té době...

Učitelky mají právo na sex i svatbu. Před 100 lety byl zrušen jejich celibát

Učitelky mají právo na sex i svatbu. Před 100 lety byl zrušen jejich celibát

Vychovatelky a učitelky se v českých zemích ve šlechtických nebo bohatých měšťanských rodinách začaly objevovat už v...

Najdete na iDNES.cz