Optickým přizpůsobením k takřka dokonalé kvalitě obrazu?
Je to systém, který umí vyřešit takřka neřešitelnou otázku při použití sebelevnějšího - či sebedražšího projektoru. "Kam promítat?" Když je nutné vyhradit celou jednu stěnu na promítání, nebo rovnou zařídit místnost i promítacím plátnem, je okamžitě i velký byt o něco menší. A pokud stěna není úplně rovná nebo nemá absolutně bílou tapetu z vhodného materiálu, nastává problém. Obraz z projektoru se zhorší a není mu pomoci.
Až do současnosti aspoň nebylo, jak problém vyřešit. Vědci z univerzity v německém Weimaru však slibují postup, který umožňuje vyrovnat nerovnosti, přizpůsobit promítaný obraz i velmi barevným vzorům tapet a komplikovaným podkladům obecně. A jaká je jeho hlavní přednost? Pro nastavení stačí vybavení, které není extrémně drahé. Kdo si tak doma promítá videa přes počítač na projektor, a současně vlastní videokameru, má problém takřka vyřešen (bezmála). Totéž platí pro podniky, projektor, počítač s TV kartou a videokamera stačí pro patřičnou úpravu, která dokáže takřka nemožné (viz doprovodné ilustrace - pro fotografii ve vysokém rozlišení klikněte na zmenšenou miniaturu)...
...třeba promítání do rohu není projevem šílenství vlastníka projektoru - či jeho totální beznaděje. Naopak, díky použití speciálního postupu je to údajně výborná alternativa k promítacímu plátnu. Stačí použít videokameru pro nasnímání testovacích vzorů a signál poslat do počítače, který provede porovnání vzorů s realitou a následně pomocí poměrně jednoduché informace Pixel Displacement upraví patřičně výstupní barevnou křivku pro každý bod vyslaný směrem k projektoru.
Výsledkem pak je na míru upravený obraz pro konkrétní typ povrchu a prostorové konfigurace promítací stěny. Celý proces proběhne plně automaticky během 30 sekund. Po té stačí kameru odpojit a jako zdroj videosignálu k počítači připojit například DVD přehrávač nebo třeba PlayStation. Všechny pixely videosignálu, které směřují přes TV kartu do počítače, pak jsou grafickou kartou přepočítány: jejich prostorová geometrie i barevnost je v reálném čase upravena tak, aby výsledkem byl co možné nejreálnější obraz. Grafická karta počítače zvládá tento proces v reálném čase s frekvencí vyšší než je potřeba pro zachování solidního obrazu TV (více než 60 Hz).
Díky této úpravě pak při dopadu na libovolnou (neoptimální) stěnu splynou a smíchají se barvy z projektoru a stěny, stejně jako odrazové vlastnosti a geometrie, že výsledkem je obraz, který dává bezmála dokonalou iluzi promítání na kvalitním bílém promítacím plátně. Jak se lze dočíst na stránkách univerzity, podobná technologie je schopna proměnit knihovnu v promítací plátno nebo dětskou skříň ve virtuální herní prostředí luxusních rozměrů - vzhledem k potenciálu této technologie není divu, že univerzita hledá partnery pro komerční spolupráci. A zřejmě z těchto důvodů se nelze na jejích stránkách dozvědět více podrobností o této technologii.
Poznámka redakce: Možnosti použití jsou určitě široké. Sice v nás hlodá určitá pochybnost ohledně reálnosti této technologie, ale podklady jsou přesvědčivé a oficiální stránky univerzity vypadají příliš "seriózně" na pouštění neověřených kachen... Pokud se to ukáže být pravda, pak už jen aby to tu bylo! Konečně by se daly k něčemu využít špičkové pixelové jednotky současných grafických karet - a pro většinu z nás by stačila kalibrace jen jednou pro stacionární projektor namířený do nej(ne)vhodnějšího místa v bytě. A nebo prostě jen před každým promítáním ani ne půlminutová kalibrace, ať už na šatníku nebo třeba do "kulatého rohu"...
