Intel – výtah do nebe
Kalifornská firma Rambus byla založena roku 1990 a jejím deklarovaným cílem byl vývoj a licencování paměťových technologií. Poprvé se výrazně zviditelnila v roce 1996, kdy se jí podařilo uzavřít s Intelem velmi významnou smlouvu o použití jejích pamětí v základních deskách Intelu. Plánem obou firem původně bylo, že všechny počítače s procesory Pentium III a Pentium 4 budou vybaveny paměťmi Rambus RDRAM, a tento typ paměti se postupně stane hlavním proudem v oblasti PC. To byla ovšem studená sprcha pro zastánce pamětí DDR SDRAM – obava před tím, že Intel bude schopen vyvinout dostatečnou sílu k prosazení nového standardu, vedla mnohé významné firmy k větší či menší akceptaci Rambusu a jeho RDRAM (obzvlášť iniciativní byl v tomto ohledu Samsung a finančně se mu to jistě vyplatilo).
Dnes už můžeme celkem bez obav prohlásit, že světovládné plány dua Intel-Rambus v oblasti RDRAM nevyšly a nevyjdou. Intel měl tolik potíží s implementací RDRAM do svých základních desek a tato řešení byla natolik drahá, že procesorový kolos v sebezáchovném snažení nakonec přece jen otevřel doširoka náruč (DDR) SDRAM, přičemž pamětem RDRAM přisoudil místo, které jim logicky náleží – špičku výkonového ledovce. Rambus však nehodlal zůstat jen u vývoje a licencování RDRAM: jeho ambice šly mnohem dále.
Rambus – táta všech pamětí?
V lednu roku 2000 Rambus náhle zažaloval firmu Hitachi s tvrzením, že jeho patenty ho opravňují vybírat licenční poplatky nejen za RDRAM, ale i za SDRAM, a to jak klasickou, tak i DDR! To bylo samo o sobě dostatečně překvapivé, ale ještě překvapivější byl fakt, že v červnu téhož roku firmy Hitachi a Toshiba souhlasily s tím, že budou Rambusu licenční desátky za SDRAM skutečně platit, a to dokonce vyšší, než platí za RDRAM! Akcie Rambusu rázem vyletěly raketově vzhůru a analytici odhadovali, že pokud se Rambus takto přisaje na celý paměťový průmysl, mohly by zisky z uvedených licencí obohatit jeho pokladnu do roku 2003 o celou miliardu dolarů. Čelní představitelé 
Rambusu se nechávali slyšet, že jim v této branži dluží peníze úplně všichni – v silných výrocích vynikal zejména viceprezident marketingu Avo Kanadjian, který přišel do Rambusu v roce 2000, když předtím pracoval na významných pozicích ve firmách Samsung a Toshiba (vida :-).
Ne všichni se však vzdali. Tři mušketýři Micron, Hynix a Infineon se klidně nechali Rambusem zažalovat a navíc podali protižalobu, řka, že se Rambus dopustil podvodu tím, že porušil pravidla asociace JEDEC, jejímž byl nějakou dobu členem. JEDEC je organizace, která napomáhá vytváření nových standardů v polovodičovém průmyslu, a jejími členy jsou všechny významné firmy, na které si jen vzpomenete. Rambus si v roce 1990 podal patentovou přihlášku na jisté paměťové technologie blízké těm, které byly později použity v pamětech typu SDRAM, a v roce 1992 vstoupil do JEDECu. Tam v tichosti vyčkával, co se bude v oblasti pamětí dít. Jakmile se paměť SDRAM etablovala a byla přijata JEDECem jako standard, vystoupil Rambus, který mezitím obdržel výše zmíněné patenty, z JEDECu a začal si brousit zuby na vymáhání licenčních poplatků. Patrick Lynch, právní zástupce Hynixu, na jednom ze soudních slyšení uvedl: „Kdyby Rambus o těchto svých patentech řekl JEDECu, nebyly by tyto standardy nikdy přijaty. Záměrem bylo mít standard otevřený pro všechny.“ Výrobci pamětí také před soudem dokladovali, že Rambus své patenty upravoval podle informací, které získával na schůzích JEDECu.
Kdo seje vítr...
Květen 2001 byl ve znamení toho, jak se ke sporu Rambus versus výrobci pamětí postaví americké soudnictví. A výsledek líčení procesu, v němž Rambus žaloval firmu Infineon, byl více než jasný: německá firma vyhrála na celé čáře. Přihlédneme-li k precedentové podstatě amerického soudnictví, můžeme s vysokou pravděpodobností očekávat, že ostatní kauzy dopadnou stejně.
Konání Rambusu bylo po létech konečně odměněno také pozorností úřadů USA. Minulou středu podala Federální obchodní komise (FTC) na Rambus žalobu, ve které ho viní ze záměrného podvádění ostatních polovodičových firem, kterého se měl Rambus dopustit tím, že neuvědomil standardizační organizaci o svých patentových plánech. Členové komise jasně projevili vůli jít Rambusu po krku tím, že hlasovali jednomyslně 5:0, aby byla žaloba podána. „Podáním trestního oznámení vysílá komise varovný signál nejen Rambusu, ale i jiným firmám,“ řekl Joseph J. Simons, ředitel antimonopolního výboru FTC. „Varování má tento obsah: Pokud se chcete účastnit standardizačních procesů, dodržujte základní pravidla a účastněte se s čestnými úmysly.“ FTC ve své žalobě požaduje, aby bylo Rambusu zakázáno rozpoutávání dalších soudních pří založených na jeho kontroverzních patentech, a aby mu bylo zrušeno placení některých licenčních poplatků.
Rambus se nakonec po všech svých snahách ocitl v pozici, která je rozumná a prospěšná pro celý paměťový průmysl i koncového zákazníka. Rychlé paměti RDRAM jsou zdatným konkurentem pro DDR SDRAM, a konkurence je motorem dalšího růstu výkonu a snižování cen. Ťafky, které byly a budou Rambusu uštědřeny za to, že se chtěl stát nenasytnou pijavicí, nás mohou na chvíli ukolébat v příjemném pocitu, že Boží mlýny přece jen melou :-).
