Začněme provokativním nadpisem, který by se ještě v době nedávné jistě nelíbil Intelu a jejich marketingovému oddělení. Což o to, on se mu nebude hodit ani nyní. Ovšem realita předhonila naše nejdivočejší představy, co se pořadí rychlých čipů týká - aneb díky konstrukčním změnám jsou rozdíly mezi mobilními čipy Celeron a Pentium III spíše v detailech.
Pojďme se podívat na vývoj obou řad - Pentium III přineslo poslední zásadní inovaci jádra původní Pentium architektury. Aby Intel s nástupem Pentia II lépe odlišil špičkové procesory za prémiové ceny (Pentium II a později III) a "levné" pomalé či pomalejší procesory pro "lidové" sestavy, uvedl na trh procesory Celeron - v zásadě různě omezené verze Pentia II/III. První Celerony neměly vůbec vyrovnávací paměť druhé úrovně, což se jim vymstilo - i přes jinak pokročilou technologii je v testech porážely i podstatně níže taktované procesory, které však vsadily naopak na zvětšení druhoúrovňové paměti, eventuálně její integraci na čipu - AMD rodina K6-2 a K6-3, později ještě ve svých Plus verzích.
Intel se však poučil rychle a Celerony se rychle rozšířily - jejich výhodou byla podstatně nižší cena: nejdražší nejvýkonnější Celerony stály totéž co vstupní modely Pentií III. A cenová situace se až do dnes nezměnila - ačkoliv takt i technologie Celeronů procházely změnami, Intel vždy udržel odstup mezi "levným" Celeronem a dražším Pentiem III. Ať již to bylo rozdílem v taktech komunikace s druhou úrovní vyrovnávací paměti, či operační paměti (66 vs. 100 MHz, nyní stále ještě existující 33 procentní rozdíl 100 MHz Celeronu a 133 MHz u Pentia III) či v rozdílné podpoře rozšířených multimediálních instrukcí.
Avšak i přes všechna omezení, Celeron nepochybně slavil úspěch. Především díky své ceně a sice nijak vynikajícímu, ale dostatečnému výkonu, který vycházel podstatně levněji než u obdobných Pentií III. A dokud existoval duopol Pentium III a Celeron, nebyl důvod cokoliv měnit, vymyšlená strategie fungovala i při zákopové válce s AMD na obou frontách Duron vs. Celeron a Athlon vs. Pentium III - naopak, AMD veleúspěšný koncept převzala a v mnohém vylepšila, o změnu tržních pravidel se rozhodně nepokusila - hrát Intelí hru se zákazníkem vyhovovalo oběma.
Za což se na ně nemůžeme zlobit, segmentaci provádí mnoho výrobců a uživatelé počítačů si nemohli příliš stěžovat - díky tomuto stavu, kdo hledal levné a poměrně výkonné řešení jen o pár kroků za tím nejlepším, dostával u Intelu Celeron zpravidla alespoň s třetinovou až poloviční "slevou" oproti "plnohodnotnému" Pentiu III. Totéž či ještě více platilo v noteboocích - Pentium III bylo to nejlepší a Celeron pro nižší, masové notebooky.
Aby se jejich odstup zvýraznil, Intel udržoval i odstup v maximálních taktech obou procesorových řad. Výjimkou byl přechod na Pentium III, kdy nejvýkonnější tehdejší Celeron s P-II jádrem byl o více jak 10 procent výše taktovaný nežli nejrychlejší mobilní Pentium II: 400 versus 466 MHz. Pak již však získávaly mobilní Pentia III stále větší odstup a teprve v současné době se náskok srovnal prakticky na nulu - opět nastává situace typická pro přechodné období - Celerony a nejvýkonnější Pentia III-M jsou si výkonností co by kamenem dohodil.
S nástupem nové generace procesorů se karty promíchaly a Intel se již interně rozhodl, pouze navenek zatím zachovává tvář - než dostatek výrobců zvládne přechod na novější patice a podpůrnou technologii: Pentium III i ve své nejnovější variantě M je mrtvá větev, dále půjde jen mobilní Celeron a Pentium IV-M. Právě protože Celeron si bude muset zachovat tvář i vůči silně vybavenému Pentiu IV, Intel si v jeho poslední variaci nechal záležet.
Po zřejmě intenzivní úvaze pak Intel povolil dát současnému mobilnímu Celeronu do vínku to, o čem i stolní Celerony budou ještě chvíli snít - a není se čemu divit, když někde uvidíte nápis Celeron 1,13 či 1,2 GHz, s klidným svědomím si za něj můžete dosadit nápis Pentium III. Na srovnání obou současných špiček mobilních řad Pentium III a Celeron se podíváme zítra.
Pojďme se podívat na vývoj obou řad - Pentium III přineslo poslední zásadní inovaci jádra původní Pentium architektury. Aby Intel s nástupem Pentia II lépe odlišil špičkové procesory za prémiové ceny (Pentium II a později III) a "levné" pomalé či pomalejší procesory pro "lidové" sestavy, uvedl na trh procesory Celeron - v zásadě různě omezené verze Pentia II/III. První Celerony neměly vůbec vyrovnávací paměť druhé úrovně, což se jim vymstilo - i přes jinak pokročilou technologii je v testech porážely i podstatně níže taktované procesory, které však vsadily naopak na zvětšení druhoúrovňové paměti, eventuálně její integraci na čipu - AMD rodina K6-2 a K6-3, později ještě ve svých Plus verzích.
Intel se však poučil rychle a Celerony se rychle rozšířily - jejich výhodou byla podstatně nižší cena: nejdražší nejvýkonnější Celerony stály totéž co vstupní modely Pentií III. A cenová situace se až do dnes nezměnila - ačkoliv takt i technologie Celeronů procházely změnami, Intel vždy udržel odstup mezi "levným" Celeronem a dražším Pentiem III. Ať již to bylo rozdílem v taktech komunikace s druhou úrovní vyrovnávací paměti, či operační paměti (66 vs. 100 MHz, nyní stále ještě existující 33 procentní rozdíl 100 MHz Celeronu a 133 MHz u Pentia III) či v rozdílné podpoře rozšířených multimediálních instrukcí.Avšak i přes všechna omezení, Celeron nepochybně slavil úspěch. Především díky své ceně a sice nijak vynikajícímu, ale dostatečnému výkonu, který vycházel podstatně levněji než u obdobných Pentií III. A dokud existoval duopol Pentium III a Celeron, nebyl důvod cokoliv měnit, vymyšlená strategie fungovala i při zákopové válce s AMD na obou frontách Duron vs. Celeron a Athlon vs. Pentium III - naopak, AMD veleúspěšný koncept převzala a v mnohém vylepšila, o změnu tržních pravidel se rozhodně nepokusila - hrát Intelí hru se zákazníkem vyhovovalo oběma.
Za což se na ně nemůžeme zlobit, segmentaci provádí mnoho výrobců a uživatelé počítačů si nemohli příliš stěžovat - díky tomuto stavu, kdo hledal levné a poměrně výkonné řešení jen o pár kroků za tím nejlepším, dostával u Intelu Celeron zpravidla alespoň s třetinovou až poloviční "slevou" oproti "plnohodnotnému" Pentiu III. Totéž či ještě více platilo v noteboocích - Pentium III bylo to nejlepší a Celeron pro nižší, masové notebooky. Aby se jejich odstup zvýraznil, Intel udržoval i odstup v maximálních taktech obou procesorových řad. Výjimkou byl přechod na Pentium III, kdy nejvýkonnější tehdejší Celeron s P-II jádrem byl o více jak 10 procent výše taktovaný nežli nejrychlejší mobilní Pentium II: 400 versus 466 MHz. Pak již však získávaly mobilní Pentia III stále větší odstup a teprve v současné době se náskok srovnal prakticky na nulu - opět nastává situace typická pro přechodné období - Celerony a nejvýkonnější Pentia III-M jsou si výkonností co by kamenem dohodil.
S nástupem nové generace procesorů se karty promíchaly a Intel se již interně rozhodl, pouze navenek zatím zachovává tvář - než dostatek výrobců zvládne přechod na novější patice a podpůrnou technologii: Pentium III i ve své nejnovější variantě M je mrtvá větev, dále půjde jen mobilní Celeron a Pentium IV-M. Právě protože Celeron si bude muset zachovat tvář i vůči silně vybavenému Pentiu IV, Intel si v jeho poslední variaci nechal záležet.Po zřejmě intenzivní úvaze pak Intel povolil dát současnému mobilnímu Celeronu do vínku to, o čem i stolní Celerony budou ještě chvíli snít - a není se čemu divit, když někde uvidíte nápis Celeron 1,13 či 1,2 GHz, s klidným svědomím si za něj můžete dosadit nápis Pentium III. Na srovnání obou současných špiček mobilních řad Pentium III a Celeron se podíváme zítra.
