Hodně muziky za málo peněz: repasované notebooky ve velkém testu
S věcmi z druhé ruky si lze pěkně naběhnout, ale také hodně ušetřit. Zda platí spíše první či druhá varianta, na to jsme se pokusili podívat v našem testu repasovaných notebooků. Stoprocentní odpověď a záruku nikdo nedá, ale řekněme, že jsme byli spíše příjemně překvapeni. Začněme tedy u cíle testu: pro koho se tyto notebooky hodí a co od nich za dané peníze čekáme?
S cenou 9 až 13 tisíc bez daně jsou to spíše dražší repasované notebooky a za tu cenu již čekáme rozumné konfigurace a patřičnou úroveň výkonu. Notebook má být schopen bez problémů provozovat Windows 2000, Linux či Windows XP, k tomu pak kancelářský balík jako například Microsoft Office či OpenOffice. Zcela nezbytně by měl mít dostatek výkonu pro přehrávání DivX či xVid filmů a samozřejmě MP3 hudby. Navíc v tomto ohledu budeme velmi nároční - vzhledem ke stále větší rozšířenosti spojení přes ADSL či mobilní sítě by měl být schopen práce 24 x 7 (24 hodin denně 7 dní v týdnu) pro komunikaci přes Internet, výměnu souborů, nepřetržitý provoz http a ftp serveru.
Po stránce používání, ergonomie a mobility by měl mít tichý provoz, bezproblémové užití (stabilita), rozumnou dobu provozu na akumulátory (minimálně dvě hodiny), možnost uživatelské výměny a dokoupení náhradního akumulátoru.
Po stránce hardwarové klademe důraz na výkon procesoru, druhotně na velikost paměti a pevného disku - navíc, jak snadno je lze uživatelsky rozšířit. Notebook by měl mít alespoň přepisovací mechaniku CD, případně DVD-ROM, optimálně pak kombomechaniku CD-RW DVD-ROM. Zcela vědomě zde neuvádíme DVD přepisovačku, na to u repasovaných notebooků nepomýšlíme - navíc se dá v případě potřeby za rozumné peníze dokoupit externí. Velice podstatná jsou rozhraní - a to jak ta stará (paralelní, sériové, PS/2), tak i nová (počet portů USB 2.0, pozice PCMCIA, infračervené rozhraní) a samozřejmě i ta nadstandardní (S-video, FireWire, rozhraní pro stolní dok).
Vybalujeme: první dojem lepší než představy
Naše očekávání byla opravdu nízká: při dodání jsem podvědomě čekal, že dostanu nošením obroušený notebook, s prohmatanou klávesnicí s částečně nečitelným popisem, s odepsaným akumulátorem a vysvíceným displejem. Skutečnost byla poněkud jiná. Z onošené brašny (která není v ceně, pouze použita pro přepravu) se vyloupl postupně Dell Latitude C610, Latitude C840, IBM ThinkPad T23 a ThinkPad T41. V dnešním představení se podíváme především na Dellovský stroj C610 a částečné srovnání s IBM. V dalším díle si pak představíme jak oba notebooky IBM, tak i pracovní stanici za hubičku Dell C840.
Dell Latitude C610: univerzální na cesty
Řada Latitude a modely C610 patří ke klasickým legendám značky Dell. Tyto notebooky si objednávaly společnosti po desítkách a stovkách. Není tak divu, že se po pár letech objevují v prodeji repasí. A nutno říci, že patří k tomu lepšímu, pokud ne nejlepšímu z tehdejší doby.
Lehký, kompaktní - i odolný?
Náš Dell se černé nudě vymykal pouze výrazným stříbrným logem Dell, jinak kralovala antracitová čerň plastové konstrukce. Při otevření notebook trochu skřípal - na Dellovských noteboocích se projevuje jejich plastová schránka více než je příjemné. Plast víka displeje se snadno prohýbá a při větším tlaku vrže. Ve srovnání s modely IBM je zde vidět rozdíl mezi dražší konstrukcí vyztuženou hořčíkem a čistým plastem. Napájecí adaptér Dellu má rozměr cca 1,5x cigaretové krabičky a patří k rozumnému průměru.
Svými rozměry 319,5 x 253,6 x 36,8 milimetrů je C610 klasik mezi notebooky se 14palcovým displejem: ani tlustý ani štíhlý, s akceptovatelnou výškou i plochou se ideálně vejde do většiny aktovek. (IBM T23 má mírně menší plochu a o pár milimetrů nižší výšku, T41 je takřka o centimetr nižší a plochou takřka jednovaječné dvojče. S Latitude C840 nelze srovnávat, má větší displej i dvojnásobek externích mechanik - svou velikostí patří do jiné třídy.) Hmotností 2,6 kilogramu také spíše potěší, i když jak T23, tak T41 zde excelují více (2,2 - 2,3 kg).
Startujeme operační systém(y)
Po zmáčknutí tlačítka napájení naskočí logo Dell a vybízí k návštěvě systému BIOS, kde lze upravit základní parametry systému. Zde jsme provedli pouze minimální změny. Na první stránce systému BIOS se notebook ve stručnosti představil:
Na následujících stránkách BIOS jsme upravili pořadí startu mechanik (první jsme nastavili pevný disk), aktivovali infračervený port (ve vysokorychlostním módu FIR), nastavili vysokorychlostní oboustranný mód ECP pro paralelní rozhraní a zkontrolovali aktivaci mechanismu SpeedStep pro úspornou práci s energií.
Po druhém startu jsme pomocí klávesy F12 nabootovali z CD do prostředí Linux. Notebook toto zvládl bez nejmenšího problému. Stejně dobře se zachoval se systémem Sun Java Desktop, též spuštěným z CD. Teprve při čtvrtém startu jsme do jinak panensky čistého (či spíše vyčištěného) notebooku nainstalovali Windows XP. Po cca 40 minutách jsme tak měli systém připravený pro otestování.
Nutno pochválit Dell za "čistotu" při výběru komponent. S výjimkou modemu jsou všechny ovladače standardně obsaženy v instalaci Windows XP (i bez Service Pack 1 či 2). Zvláště s ohledem na časté problémy při instalaci starších zvukových či síťových adaptérů je nutno smeknout klobouk před Dellem. Síťový adaptér je navíc z rodiny 3Com 3C905-TX, které byly ve své době etalonem pro množství rozšířených funkcí (například vzdálená správa, atp.).
Dokonce ani i s instalací adaptéru Mobility Radeon nemají Windows potíže (pro zvýšení výkonu jsme však stáhli originální ovladač ze stránek Dell). Ani ne hodinu po obdržení notebooku tak má uživatel v ruce plně nakonfigurovaný stroj, včetně pokročilých možností jako je hibernace na pevný disk. Neuvažujme však jen o Windows XP, protože (poněkud sporným) bonbónkem v ceně notebooku je licence Windows 2000. Prodejce ji nezmiňuje, nicméně na notebooku je zcela legální nálepka s licenčním číslem Windows 2000 Professional.
Rozhraní: ano i ne - nadstandard, kde chybí základ
Co se rozhraní týče, tento Dell nás zklamal i potěšil. Má paralelní i sériové rozhraní, připojit starší periferie tak nebude problém. Navíc disponuje dokovacím rozhraním, pro nějž lze i dnes dokoupit stolní dok. Dokonce má i jedno (sloučené) PS/2 rozhraní pro klávesnici a myš. Na levém boku dvě PCMCIA pozice nechávají pole možností otevřené pro další rozšiřování. Pravá strana nabízí dva audiokonektory pro sluchátka a mikrofon (třetí, samostatný linkový vstup chybí), dvě zdířky pro počítačovou síť a telefoní kabel, spolu s velice příjemným S-video výstupem (výstup PAL na televizi v pořádku) a vysokorychlostním 4Mbit/s infračerveným portem (spolupráce s mobilním telefonem a komunikace přes GPRS/EDGE T-Mobile bezproblémová).
Na co jsme zapomněli? Notebook má pouze jedno USB rozhraní (na zádi), které navíc je pouze dle pomalého standardu USB 1.1 (dokáže tedy přenést maximálně 12 Mbit/s, namísto dnes standardních 480 Mbit/s, které jsou pro některé rychlé periferie nezbytné - například pevné disky, skenery, barevné tiskárny či TV tunery). V počtu a rychlosti USB Dell zcela propadl (nebyl však jediný - IBM T23 se co do rychlosti nevedlo lépe).
Modulárně téměř vše
Zpět k pozitivům se vrací Dell u modularity svého vybavení. Pouhým povolením západky lze vyjmout akumulátor a optickou mechaniku. Obojí lze snadno vyměnit za alternativní náhrady: stále lze dokoupit nový akumulátor, případně zvolit jinou optickou mechaniku (například DVD-/+RW, ovšem její cena může snadno dosáhnout poloviny ceny notebooku). Téměř stejně snadno, pouze s použitím obyčejného křížového šroubováku a povolením jednoho (disk) či tří (paměť) šroubků lze vyjmout či vyměnit/doplnit pevný disk či paměť. Paměťový modul je navíc pouze jeden (512 MB 133 MHz) a druhá pozice je volná. Volný je i interní slot Dell pro doplňující adaptéry. Co do rozšiřitelnosti tak Dell splnil všechna naše očekávání a zasluhuje nejvyšší ocenění.
Výkonově špička - ve své době, ale i dnes
Notebook nezklamal ani v našich testech. Jeho grafický čip ATI Mobility Radeon zanechává sice jen fádní dojem v době čipů jako Radeon X1800, ale přesto se jedná o samostatný grafický čip s vlasntí videopamětí - díky tomu získává notebook na rychlosti. To se ostatně i projevilo: v grafickém výkonu si ATI může téměř podat ruku s první generací integrovaných grafik v sadě Centrino (což je technologie o pěkných pár let mladší). Přesto, na moderní hry je lepší nemyslet: výkon 1804 bodů v 3D Mark 2001 je nezbytný základ, nic víc (1571 s ovladačem Windows XP, 1710 pouze při použití softwarového výpočtu). Výkon v 3D Mark 2003 toto již jen zvýrazňuje, 113 bodů je politováníhodný výkon architektury, která nemá podporu DirectX 8 a 9 (jaksi pochopitelně, vzhledem k roku výroby). Výborný dojem notebook zanechává při testu PC Mark 2002 (v závorce výkon luxusního nejmodernějšího notebooku Asus S6F Prada s procesorem Core Duo): 3752 bodů (5647) je přesvědčivý důkaz, že architektura Tualatin a takt 1,2 GHz byly nejen ve své době špička (uběhlo téměř pět let a to nejlepší, co může Intel nabídnout, dosahuje ani ne dvojnásobného výkonu při taktu o třetinu vyšším!).
Zcela jinak však vypadá výsledek paměti: 1880 bodů (versus 12989) ukazuje, kde měla architektura Tualatin největší slabiny - ne vlastní procesor, ale komunikace s pamětí zpomalovala jinak výborný čip. I pevné disky se již posunuly o něco dále: 620 bodů (oproti 731) je slušné, ale dnešní disky jsou při dva a půl násobných kapacitách i o cca čtvrtinu rychlejší. (Pro srovnání výkonu grafiky: 3D Mark 2001 - 5598 bodů a 3D Mark 2003 - 1453 bodů, s integrovaným grafickým jádrem a pouze sdílenou pamětí). Překvapivým pozitivem je doba provozu na akumulátory. Sice oproti dnešním rekordmanům se čtyřmi a více hodinami tento Dell nemůže držet krok, avšak při maximální zátěži vydržel běžet těsně přes dvě hodiny (122 minut), což je velice slušná hodnota (při úsporném provozu pak lze dosáhnout i více než tří hodin).
Ergonomie na solidní úrovni
Co do běžného používání, notebook má výbornou klávesnici s jedním z nejlepších rozložení kláves a velice příjemný, i na slunci čitelný displej s osmi stupni jasu, hlasitost vestavěných reproduktorů je také více než dostatečná, zmínku si zasluhuje i dvojice ovladačů myši: stick-tyčinka uprostřed klávesnice a touchpad-ploška uprostřed opěrky rukou, navíc s dvěma páry odpovídajících tlačítek "myši". (Lze se pozastavit nad použitelností CD-RW mechaniky. My bychom preferovali DVD-ROM, ale záleží na použití: někdo jistě upřednostní možnost zálohování kdykoliv, i když jen na CD, jinému bude chybět možnost číst DVD a přehrávat filmy. Ale proti gustu žádný dišputát, navíc není vyloučeno, že vám při prodeji prodejce vyjde vstříc a za malý poplatek vymění mechaniku za tu, která vám vyhovuje více.)
Užívání: Hluk, hluk a hluk - proč jen je tak slyšet?
Paradoxně to pak je jeho provoz, respektive jeho hlučnost, která je největším negativem v našem hodnocení Latitude C610. Vše ostatní lze na tomto notebooku buď rozšířit, oželet nebo vyměnit - ale hluk, který dělá při provozu, ovlivnit zřejmě nelze. C610 má dva větráky, které se prostě nedají přeslechnout. Stále nám nejde na rozum, proč notebook s úsporným procesorem Tualatin je hlučnější než jeho stájový kolega s podstatně méně úsporným procesorem Pentium 4-M (a ještě většími dvěma větráky).
Jediné, co tak na tomto notebooku výrazněji vadí, je jeho hlučnost. Možná by stálo za to, navštívit s notebookem servis a nechat vyměnit ventilátory, případně překontrolovat nastavení větrání. Notebook běží absolutně chladně a rozhodně se nepřehřívá, snesl by určitě i méně silný "uragán" chladícího vzduchu.
Záruční doba: velice milé překvapení závěrem
S myšlenkou na servis jsme si zkusili zabrouzdat na stránku Dell.cz a s překvapením jsme zjistili, že notebook je pokryt originální zárukou. Sice už "jen" 110 dní, ale přesto. Naše první kroky po koupi notebooku by tak asi vedly tím směrem, s dotazem na možnost snížení hlučnosti notebooku v rámci záruky, případně za malý bakšiš. Záruku mimo to dává i samotný prodejce, v délce 13 či 7 měsíců (se zohledněním v ceně). 13 měsíců je určitě lepších, přeci jen se jedná o použité zboží a čím delší záruka, tím lépe. Více než rok je solidní nabídka a stojí ji za to využít, spíše než ušetřit pár stovek. (Aneb příkladem: jen případná oprava displeje vyjde dráže nežli koupě celého notebooku.)
Závěrem: Poděkování za zápůjčku a zhodnocení
Naše díky jdou na adresu společnosti Technimax, která nám zapůjčila zmíněné čtyři notebooky pro otestování. Notebook C610 (v konfiguraci: Intel Pentium III 1,2 GHz, 512 MB RAM, 30 GB HDD, CD-RW mechanika, zvuková karta, síťová karta, modem, grafická karta ATI Mobility RADEON 16MB DDR, čipová sada Intel Mobile 830MP, displej 14,1", AC adaptér, touchPad/trackPoint, baterie, porty: COM, LPT, VGA, PS2, infra, audio, USB, dock, S-video, AC, RJ45, RJ11, 2xPCMCIA) se prodává za 12721 Kč včetně DPH (10690 bez DPH).
Dell C610 je ve všech ohledech reprezentant své doby: výkonný procesor, dobrá výdrž na akumulátory, kvalitní displej, modulární konstrukce. Současně však je právě konstrukce notebooku jen plastová a notebook je při provozu hlučný. Kdo je ochoten akceptovat tyto dva mínusy, s Dellem C610 dostává zajímavý balíček, který v mnohém překonává i notebooky výrazně dražší. Příjemná je (dvojitá) záruka, která je delší než například u nových notebooků Acer (pro podnikatele).
Podtrženo a sečteno
Jako tichý domácí server by notebook neuspěl, na vše ostatní se při zamhouření oka (či ucha) hodí a vzhledem k ceně se na trhu těžko hledá lepší volba.
