Akumulátory - vydrží, nevydrží?
Akumulátory budou rozhodovat o tom, jak dlouho bude Váš přenosný počítač"užitečně" přenosný - jen málokdo si však kupuje notebook, aby s ním byl dny mimo dosah civilizace (reprezentované elektrickou zásuvkou) - údajně 80 procent času stráví notebook zapojený do elektrické sítě. V pohybu budou častěji manažeři, kteří musí prezentovat u zákazníka, ochodníci, kteří chtějí mít nezbytně nutné informace vždy s sebou, či prostě lidé, kteří chtějí pracovat na vícero místech na pokud možno podobném PC, s přístupem ke shodným datům - někdy to může vyřešit vícero stolních PC, jakmile však jejich počet dosáhne tří, vyplatí se už kvůli synchronizaci dat (a celkovým nákladům) uvažovat o notebooku. Na cestách stolní PC nepomůže vůbec. Avšak jak dlouho vlastně budeme moci svobodně pracovat, bude záležet především na volbě akumulátoru a naší péči o něj.
Části především nejlevnějšího trhu dominují niklmetal hydridové akumulátory. Ty se vyznačují dvěma hlavními aspekty: nižší cenou a vyšším opotřebováním při dobíjení v nevybitém stavu. Jinými slovy - tyto akumulátory nejsou z principu horší, ale jejich správná údržba a životnost Vás bude stavět před reálné kompromisy: v ideálním případě byste akumulátory měli před každým novým nabíjením vybít téměř "do dna" a začít od nuly, v reálu to však bude vypadat zhruba tak, že po hodině provozu na baterie dojdete do kanceláře, a notebook připojíte k napájení, večer dojdete domů a bez vybíjení notebook opět připojíte k napájení - a akumulátor se s Vámi po roční až dvouroční službě rozloučí.
U dražší varianty, lithium iontových akumulátorů, není opotřebování vlivem dobíjení při nevybití zdaleka tak markantním vlivem, navíc jsou podstatně lehčí a při stejné prostorové náročnosti jsou schopny uchovat vyšší kapacitu. Není proto divu, že v dobře vybavených strojích již jiné než lithium iontové akumulátory nespatříte, prostě již jen z toho důvodu, že s jinými by notebook nabídl kratší dobu provozu. Ačkoliv se na trhu již objevily i další varianty, nikl kadmiové dinosaury (naštěstí) již neuvidíte, a lehounké lithium polymerové z důvodu jejich vysoké ceny ještě ne.
Pokud patříte k více mobilním uživatelům, z hlediska dlouhodobého používání se vyplatí investovat do dražších lithium iontových akumulátorů, které slibují při "běžném" používání delší životnost a podstatně vyšší komfort správného používání, bez přílišného snižování jejich kapacity. Faktem, se kterým se nezbývá než smířit, je nutnost obměny akumulátorů během života notebooku - obdobně jako u mobilních telefonů, po určité době (mezi jedním až třemi roky, zpravidla do dvou let) akumulátory ztratí takovou část kapacity, že je nutné koupit akumulátor druhý.
Zřejmá, ale málo využívaná varianta je nákup druhého akumulátoru hned při koupi notebooku - zajedno prodloužíte eventuální dobu nezávislého provozu na dvojnásobek, navíc snížíte opotřebování na polovinu. Druhou stranou mince je stárnutí a ztráta kapacity vlivem věku obou akumulátorů současně. Přesto, zvláště u ultralehkých notebooků, lze nákup druhého akumulátoru jen doporučit - protože u těchto strojů i fyzická velikost, tj. též kapacita akumulátoru podléhají univerzálnímu diktátu miniaturizace více než u větších notebooků, jejich reálná doba provozu se často pohybuje na samé hranici akceptovatelnosti (třeba i pod hranicí 1,5 hodiny) - pak přichází druhý akumulátor vhod (nebo je nutný, ale to Vám výrobce v reklamních materiálech nesdělí).
Obvyklé kapacity akumulátorů se pohybují okolo 3000 - 4500 mAh, s napětím od 10ti do 15 Voltů. Čím vyšší číslo Vám vyjde po vynásobení těchto veličin, tím lépe - nelze však přímo říci, že notebook č.1 s výsledkem 30.000 bude pracovat déle než odlišný notebook č.2 s výslednými 52.500: příliš mnoho záleží na optimalizaci a odběru komponent uvnitř počítače, s tendencí čím větší počítač, tím vyšší spotřeba (při návrhu ultralehkých modelů je kladen podstatně větší důraz na nízkou spotřebu všech komponent) - kapacity akumulátorů tak lze srovnávat optimálně v rámci stejných modelových řad, méně již u celé kategorie.
Správa napájení a uspávací režimy
Na tomto místě je vhodné zmínit správu napájení, zvláště jednotlivé režimy spánku a jejich provázanost s operačním systémem - což je často u méně značkových notebooků kamenem úrazu. Při správně nainstalované podpoře by notebook měl podporovat alespoň tyto dva základní režimy: stand-by a hibernaci.
Při přechodu do stand-by režimu ustanou procesy uvnitř počítače, procesor omezí činnost na nezbytné minimum, vypíná se displej a zastavuje se pevný disk. Procesor zůstává zapnutý, paměť běží a zbylé systémové komponenty pracují v odpočinkovém stavu minimální spotřeby - notebook však "vnímá" určité vjemy zvenčí a při aktivitě, například stisk kláves či poklepání na touchpad je schopen cca do pěti sekund pokračovat v činnosti, kde ustal. S tímto režimem bývá spojeno minimum komplikací, jeho nevýhodou je stabilní spotřeba a odběr proudu - hodí se v případě, kdy potřebujete na chvíli vypnout notebook, ale hodláte brzy (do maximálně dvaceti minut) pokračovat v práci.
Hibernace je režim, který zasahuje do běhu notebooku zásadněji - v jednom okamžiku zmrazí veškeré probíhající operace a uloží stav procesoru, obsah videopaměti a operační paměti jako určitý "obraz" (image) skutečnosti na pevný disk, a následně se zcela vypne. Při příštím zapnutí zajistí buď BIOS (pod W95/98/NT) či operační systém (Windows 2000/XP) nahrání uloženého stavu zpět do registrů procesoru a paměti. Z důvodu jeho fundamentálnějšího zásahu je správná implementace tohoto postupu náročnější - mimo Windows 2000/XP se o hibernaci stará BIOS a pokud není nainstalována podpora tohoto režimu, může se stát, že notebook se z "uspání" neprobudí a musíte jej restartovat, o všechny minule neuložené informace přijdete. V případě Windows 2000/XP se o uspání notebooku stará přímo operační systém a tento postup je výrazně spolehlivější, navíc snadno použitelný i na stolních PC, přesto, i zde mohou vzniknout problémy především se špatně naprogramovanými ovladači periferií (při "zmrazování" procesů dojde někde k chybě, karta se odmítne uspat a systém hodí onu pateticky známou modrou obrazovku BSoD - Blue Screen of Death).
Přes tyto komplikace, a jejich poněkud pesimistické líčení, většina notebooků si s hibernací poradí na jedničku a i jí vděčí notebooky za rostoucí popularitu: možnost kdykoliv práci přerušit a v nespecifikovaný čas později pokračovat na stejném místě, bez nutnosti znovu otvírat všechny aplikace a dokumenty výrazně urychluje práci s počítačem. Pokud pracuje hibernace napoprvé, pracuje většinou provždy - a pokud neslouží, jak by měla, je to důvod obrátit se na svého prodejce. Za využití rozhodně stojí. Místo vypínání zvolíte hibernaci, notebook se zastaví, za několik desítek vteřin (podle velikosti RAM) uloží obsah paměti na disk a vypne se - když jej opět potřebujete, stisknete tlačítko, notebook proběhne základní bootovací sekvenci, během páru momentů načte obsah paměti zpět a jste tam, kde jste minule skončili, bez zdlouhavé inicializace systému a postupného spouštění aplikací.